Běžecká sezóna zahájena

Poslední listopadový den v neděli se, ti co mohli, vydali na běžecké tratě. Já poprvé, Šárka podruhé (poprvé běžkovala minulý víkend s Vladimírem) , ostatní se výletu nezúčastnili z různých důvodů. Z linkového autobusu jsme vystoupili dopoledne v 9 h na konečné v Bedřichově za slunného studeného počasí.

Zvolila se trasa kolem Buku na Novou louku na Hřebínek. Sníh, který měl napadnout nenapadl a trať tím trpěla místy roztátými přechody pomocí potůčků nebo odhalené asfaltové silnice.

Těžaři poničili trasu od Šámalky ke Gregorovu kříži, kde se muselo jet prostředním pruhem, ovšem pak se klouzalo klasicky až k Hřebínku.

Běžkařů se potkalo málo, nejspíš sportovci neveřili možnosti dobrého svezení na svých prknech. Náš okruh se lámal na Točně, z níž jsme se sklouzli po upravených stopách nejlépe za celý den.

Prudký sjezd do Kristiánova se zvládl na jedničku, byť byla zatáčka vydřena na asfalt, Šárka si zvolila skluz po louce s nafocením okolí.

Na Šámalce jsme nechali oschout běžky na odpočívadle a šli se naobědvat do restaurace. A koho zde nepotkáme? Lenka s kamarádem z Brna seděla u stolu a radostně se na nás příchozí usmála vědíc, že se možná setkáme. Marně jsem v mysli hledal kamarádku, která by mne pozvala na víkend třeba na kolo do ,,svého,, města. O to více si ceníme Lenky, jež šíří osvětu Liberce a okolí po moravských nížinách. Jestli oni si dali jen polévku, tak my řádné hlavní jídlo. Šárka se rozhodla po obědě jet domů, což se mne zdálo moc brzo. Zajel jsem si odlovit kopec Vlčí kámen 800 metrů za chatou a při zpáteční cestě se otužil v Blatném potoce.

Když jsem míjel  rozcestí k Buku dle hodin mi zbývalo více jak 30 minut. Napadlo mne projet se k Maliníku po Vládní cestě.

Jenže, jak se cesta svažovala ke křižovatce k přehradě Bedřichov, rázem sníh mizel velkým tempem až se běžky musely sundat a kus jít pěšky. Času najednou mnoho nebylo, proto jsem zkusil jet zkratkou lesem nad koupaliště. Jak jsem se prodíral mezi stromy, ztratil jsem cenné minuty a s pár pády na sjezdovce se naděje včasného příjezdu ukončila. Se zpožděním 2 minut jsem doběhl na opuštěnou zastávku. Hodina čekání se vyřešila pěší chůzí po stezce na Maliník. I tady jsem, ale čekal dobrých 20 minut promrzlý na kost. Doma na mne čekala relaxační teplá lázeň.