Běžecký sjezd do Nového Města pod Smrkem

Leden se stal po dlouhé době úspěšným měsícem co se týče volnosti ve sportu – běžkování, byť jsme všichni byli obtěžováni rouškami na železnici či v dopravě vůbec, zákazem vycházení od 21h, zavřenými obchody atd. Nouzový stav trval. Rozumím tomu, protože prodělat závažného covida není nic moc, přesto se zdá, že se obyvatelstvo nechtěně promořuje a následky na zdraví se prokáží v budoucnu. Nicméně jsme se v neděli sešli v autobusu z Raspenavy na Smědavu, abychom si vyzkoušeli s Frýdlantskými trasu

do Nového Města. Nyní se s námi jel provětrat i mladý hrdina, jenž se zpočátku na prknech zprvu trápil. Nakonec trať zvládl bez problémů.

Zatažené počasí s mírnou teplotou nad nulou opět přilákalo mnoho fandů tohoto sportu do bílé stopy. Nádherně zasněžené smrky tvořily správnou atmosféru našeho výletu.

Od bílé útulny na křižovatce Předělu jsme odbočili na Písčiny, před nimiž jsem si sám zašel zkontrolovat chatku Lupínek,

jestli v něm někdo nepřebývá. Nikdo nepřebýval.

Projeli jsme okolo Nebeského žebříku a za mlhavého počasí se cesta začala mírně svažovat odsud až do Nového Města.

Bohužel, musel jsem se na Tišině rozloučit, poněvadž jsem měl domluvenou jinou akci.

Sjezd lesem k chatě Hubertka proběhl v pohodě. Ale sjíždění po stezce do lázní Libverda za moc nestálo. Domníval jsem se, že se napojím na běžeckou trasu před obcí u vyhlídky Kohouta, ovšem přes zasněžené pastviny žádná stopa nevedla. V tomto Mapy.cz selhaly. Možná se nacházela o 200 metrů výše. Po sejmutí běžek, přes posypanou silnici štěrkem jsem došel k první stezce ve městě a nasadil ski. V centru mne čekal odvoz. Parta doputovala na běžkách v pořádku na nádraží a vlak stihla s přehledem.