Bílou stopou ke Štěpánce a na Prdek
Tak konečně! A jede se na bílou výpravu k jedné z mých nejoblíbenějších rozhleden v libereckém kraji – Štěpánku, tyčící se na kopci zvaném Hvězda. Myšlenku dorazit na běžkách ke Štěpánce jsem měla v hlavě už dlouho. Takový zážitek se musí sdílet, a nejlépe s těmi, kteří se nezaleknou žádné výzvy. Takže tentokrát to klaplo, a sice se sportovci party Hic – Šárkou, Alešem a Vláďou. Součástí programu měla být také návštěva legendární hospůdky jménem Prdek, kde se kromě jiných pochutin podává pivo z minipivovaru stejného jména (rovněž také Na Perlíčku) a někteří z nás tam ještě nebyli.
Vyrazili jsme prvni prosincovou neděli, a to již v 7:50 autobusem, abychom asi po hodině cesty vystoupili na zastávce Kořenov, Příchovice, Motorest; odkud to k běžeckým tratím bylo pár kroků. Naším očím lahodila zasněžená krajina a potěšila nás upravená trasa.
Vydali jsme se s odhodláním směrem k aleji u Příchovic, minuli přístřešek a následně restauraci Hvězda, postupovali jsme vytrvale nahoru. Protože bylo zataženo a občas v mírném vánku poletovaly vločky, na daleké výhledy to nebylo, přesto jsme mohli vnímat MALEBNOU krajinu zahalenou bílým hávem. Nadšeni tou zasněženou krásou jsme po cestě fotili o 106.
Díky stoupajícímu terénu jsme se brzy zpotili, sníh se nám občas lepil na prkna, ale dobrá nálada nás neopouštěla, a to ani při závěrečném výstupu až k samotnému úpatí Štěpánky.
Podle čerstvé pokrývky sněhu bylo zřejmé, že jsme dnes první běžkaři, kteří se odhodlali k tomuto počinu. Stánek s občerstvením zarytě mlčel a protože se v něm prodávají vstupenky na rozhlednu, znemožnil nám uskutečnit počin ještě hrdinštější, a to vystoupat po schodech Štěpánky s běžkami až nahoru (samozřejmě že na ramenou, nejsme blázni!). Zůstali jsme tedy jen u odvážných fantazií a fotku s běžkami na samotném vrcholu Štěpánky si uděláme někdy jindy :-). Pokochali jsme se (s trochou fantazie) výhledem a pokračovali dál ve svých plánech.
Dosud jsme měli štěstí na ryzí přírodu bez turistů, což se záhy začalo měnit, poté, co jsme doklesali od Štěpánky k Turnovské chatě. Ničemu to však nevadilo – k našemu dalšímu cíli, kterým byla Bílá skála, jsme beztak dorazili sami, v majestátním tichu zasněžené přírody. A to převážně upravenou trasou, pouze poslední krátká část byla turistická až terénní, tudíž záživná (stoupání však mírné, takže nic světoborného, až na lezoucí Šárku a Aleše na kameny).
Dalším hlavním bodem dneška bylo občerstvení na Prdku. Díky volbě kratší trasy (velkým dílem kvůli mému rychle narůstajícímu hladu zvítězila varianta „rychlejší“) a klesajícímu terénu jsme dorazili na místo již v 11:15, což byl skvělý čas pro to, abychom si mohli vybrat nejlepší místa v téměř prázdné hospůdce a byli rychle obslouženi. Dali jsme si (kromě Aleše) „domácí“ pivo a za chvíli jsme k němu mohli baštit i jídlo, přičemž všechny výběry jsme ohodnotili na výbornou.
K hospůdce se váže kus historie, stojí tu už léta letoucí, dříve tu bývala kovárna a ve své době to bývalo nejznámější pohostinství široko daleko. Šárka nám zde povyprávěla svůj dobrodružný zážitek z mládí, který započal dramatickým odchodem z této hospůdky, čímž obohatila ducha tohoto místa.
Posíleni dobrým jídlem jsme se vydali k rozcestí Nad Pašerákem, směrem k dalšímu bodu Pod Tetřeví boudou, přes Malý Kapradník (Aleš ke svému potěšení zjistil, že si zde může „ulovit“ kopec = zaznamenal dosažení vrcholu v aplikaci Horobraní) a zpět směrem ke Hvězdě.
Já jsem se trochu trápila s lepícím sněhem, než se nakonec ukázalo efektivnější většinu vosku odstranit, přičemž jsem si vyslechla, jaké výhody mají běžky se šupinami (svých mazacích se však nevzdám!).
Aleš již někde na začátku naší výpravy vyslovil přání omrknout kostel v Příchovicích a navštívit tamější kavárnu se zákusky (Kafe Veranda – náš objev na nedávném výletě k Cimrmanově rozhledně – Majáku) a nikdo nebyl proti, takže nyní přišla na řadu další odměna za dnešní výkon. Po těch dnešních vystoupaných, uchozených a uježděných kilometrech (ačkoliv jich nebylo mnoho) nám tato zastávka při čekání na autobus přišla náramně vhod.
Komentář k fotce níže: „Jó, teď to vidím mnohem lépe!!“ :-D.
Mezitím co si parťáci odskočili navštívit tamější kostel, já jsem v teple kavárny hlídala věci. V útulném prostředí jsme doplnili ztracené kalorie, přeposlali si vzájemně fotky na své chytré telefony a v příjemném relaxačním rozpoložení si nechali utéct čas do odjezdu autobusu, který se konal v 15:54. Hladce proběhl i přestup v Tanvaldu, na který jsme měli díky zpoždění busu místo 5 minut pouhých 30 sekund, a v 17:23 už jsme v liberecké tramvaji mířili k našim domovům.
Dnešek se vydařil výtečně, ačkoliv sníh mohl méně lepit a slunce mohlo svítit, ale aspoň se už nyní můžeme těšit na další výlet ke Štěpánce, příště s jasnou oblohou a výhledy! :-).
Video zde.
