Bílou stopou na Jizerku a Protrženou přehradu
Únorovou sobotu sekce běžkařů v partě Hic vymyslela plán zaběžkovat si na příjemně napadlém sněhu. V Jablonci k nám přistoupila Dana a spolu s námi se odvážil vyrazit i Kuba od Vládi. Vystoupili jsme v Kořenově s nápadem dojít pěšky na rozcestí.
Kolem Václavíkovy studánky projela parta ve snadno připravené stopě vedle Polubenské silnice.
Krásně mrazivé slunečné počasí dalo vyniknout panoramatům obce Jizerky, k níž jsme přiběhli něco po jedenácté.
Do oblíbené Pyramidy na oběd na oblíbené místo ke stolu si všichni užívali odpočinku s polévkou.
Kuba se po delší době ocitl na prknech, Štěpán si již zvykl na naše pozoruhodné trasy a tak když se oba řítili Jezdeckou cestou zasněženou pěšinou vůbec je nenapadlo, že klesání, které nyní vykonávají má i následné stoupání.
To se projevilo po opuštění Soušské silnice při odbočce do lesa. Přímé stoupání nebylo pro všechny košer.
Běžkaři se nadměrným pohybem potili, nadávali, zpívali jako důsledek výstupu k Pašerácké cestě. Odsud se naopak sjíždělo opatrně k Lesnímu baru Kromerově chaty.
Kdo chtěl objednal si uvnitř vyhřáté chatky kávu, kofolu, čaj. Po sváče následoval poslední výstup na Mariánskohorské Boudy.
Opuštěné chalupy pokryté sněhem potvrzovaly nepřítomnost lidí a právě proto jsme se divili, proč je asfaltka směřující do Josefova dolu odhrnuta od sněhu. Klouzat se po ledu ze svahu na běžkách není dobrý zážitek, přinejmenším je sjezd neovladatelný. Nicméně opatrně a odvážně jsme sjížděli a hranili, jak to jen šlo. Kuba se Štěpánem neunesli sílu okamžiku a raději se pokořili pádem na zem.
Vláďa nakonec kolem mne prosvištěl, jak dole poznamenal tělo se změnilo v neovladatelný ledový krunýř. Asi chtěl mít jízdu za sebou.
V kiosku Dřevěnka se dočerpaly síly teplou griotkou, teplým párkem, studenými nápoji, načež se výlet ukončil v motoráku na Smržovku.
Den se vydařil sportovně i zážitkově. Co víc si přát!
