Bílou stopou z Maliníku do Ferdinandova

Konečně napadl dlouho očekávaný sníh i na našich horách ve větší míře než menší a část naší party (já, dcerka a kamarádka bez psa) se mohla sklouznout v běžecké stopě. Počasí zatažené, studené až mrazivé. Sobotní ranní autobus překvapivě nepřeplněný, proto jsme s nadšením netrpělivě očekávali výstupní zastávku na Maliníku.

Netrvalo dlouho a naše běžecké náčiní se klouzalo čerstvým sněhem Kanálovou stezkou. Samozřejmě, že se muselo na každém rohu fotit bílé království přírody. Hromadným pádem na trati před objektivem začalo v ten den docela časté válení se na zemi.

K Melzerově pomníku se běžkovalo dobře, ovšem na spojce k Bedřichovské přehradě se po upravené silnici pro obsluhu Povodí Labe doslova klouzalo po ledovce. Pod přístřeškem u hráze jsme se napili a nasvačili,

před záludnou stezkou vedoucí po zasněženém dřevěném chodníku mezi smrky. Vstoupili jsme na upravenou Jizerskou magistrálu, ale byla pro nás moc dokonalá, proto se vybrala zkratka vyšláplá běžecká stopa po zelené značce mezi stromy až opět k původní magistrále.

Odtud jsme běželi nudně mezi všemi běžci, bruslaři přímo rovinkou na oblíbenou zelňačku z kiosku na Hřebínku, Dobrá polévka

dodala sil i novou motivaci k plánovanému závěrečnému sjezdu do Ferdinandova, kde nás  v teplé chaloupce očekávali místní domorodci hor. Po částečně vyjeté zasněžené Rauscheckově cestě se zprvu sjíždělo za mlžného oparu v pohodě,

ski dokázaly při plužení mírnit rychlost. Jenže na prudším svahu holky začly preventivně padat, aby změnily rychlost z nebezpečné na bezpečnou. Někdy se zabořily i celou tváří do sněhu. Kroutil jsem nad tím hlavou, ale došlo i na mne. Po ocitnutí se na Stolpišské silnici čekaly mne pády z rozkolísané rovnováhy. Na zasněžené pískové cestě, kde běžecká stopa procházela uprostřed stop od většího vozidla, tudíž byla více uklouzaná a pomocí ní se jednou plužící lyží brzdilo, nedalo se při přejezdu zasněžených  kanálků odvodů vody jen tak udržet na běžkách. Všichni jsme na různých místech padali jak švestky.

U poslední křižovatky projíždějící kamarádka nemohla na uklouzaném povrchu posypaném jemně štěrkem zastavit a vše to okořenila seknutím sebou na závěr sjezdu u Svazu. Chtěla zřejmě udělat tzv. kristiánky, leč na ledovce nevyšly. Zkratkou mezi domy po bílých loukách ještě párkrát ukázala pády, abychom se posléze dohodli na úspěšném ukončení výletu dlouhém cca 14 km. Zavelel jsem sejmout běžky a po té pěšky parta nadšenců dokráčela na návštěvu do vyhřátého domečku ve Ferdinandově.

Vlakem z Raspenavy, kam nás zavezl kamarád, jsme dovršili příjemný zimní den. Podrobné video zde.