Březina, Mnichovo Hradiště, Bakov

Na sobotu 24.8. připadl výlet na kolech. Počasí slibovalo opět vedro, pěší výprava by byla zcela jistě úmorná, na kolech by to mohlo být lepší…….

Jedna rodina jela vlakem, s druhou rodinou, jelikož ta měla nějaké vyřizování na úřadech, jsme se setkali v  Březině. V Březině na náměstí, někde u stánku se zmrzlinou.

Domnívám se, že jsme skutečně čekali na náměstí, ale stánek, obchůdek, natož pak zmrzlina se v celé vesnici nenacházeli. Po brzkém shledání jsme vyrazili směr Sychrov, do mírného kopečku ke zřícenině Zásadka.

 

 

Zde jsme se vyblbli, poseděli a občerstvili se a pokračovali dále přes Přírodní Památku Vrch Káčov vulkanického původu, jednu z nejstarších přírodních rezervací v ČR. Bohužel, v těchto tropických letních teplotách to nikdo neocenil. Při pohledu na jejich rudé tváře s tekoucími proudy potu a nas…. obličeji,  jsem ani nikoho svými „vygůglenými“ znalostmi neobtěžovala. Přesně vím, kam by mě poslali. Nicméně musím uznat, že rodina Hníčat měla podezřele natrénováno a do kopců držela přední pozice.

Svatojakubskou cestou jsme přijeli k zámku do Mnichova Hradiště. Poslechli si něco o dravcích a pak už jsme pospíchali do první restaurace na oběd.

Při výjezdu z města jsme malinko zbloudili, ale na konec jsme přeci jen dorazili k vodě do pískovny  Veselá. Pro někoho se stalo ochlazení těla nejkrásnější částí dne.

Hurááááá. Vodáááá. Nápomocni, jsme se všichni, i ti s přecitlivělými plácačkami, dostali do vody. I z vody. Sportovní výkony naší cyklistky nevydržely sandály.  Ovšem nic není nemožné. 

Díky pár dirkám a provázku vydrží určitě ještě dvě sezóny.

 

Namířili jsem si to ke Klokočce. Napojili se z jejího studeného pramenu a odtud, křížovou cestou, podél potoka Rokytky Klokočským údolím do Bakova.

Poslední zastávka v Podhradí,  Zvířetice. Krásná, rozlohově obsáhlá zřícenina, s rozhlednou. Bylo odemčeno a tak jsme nelenili a vyběhli nahoru. Mezi tím však přišel správce a chtěl si věž uzamknout.  Naštěstí naše kamarádka obdivovala krásy ze zdola a  zamezila tak nejhoršímu.

Vlak v 18hodin nám ujel, stíhali jsme to akorát tak na vlak v osm. Příslušník Hníčat se mohl svést s námi tři zastávky pro auto do Březiny, ale přišlo mu to zbytečné, vždyť je to jen kousek.

Později přiznal, že si špatně spočítal vzdálenost a rodina tak na něj čekala o něco déle, než se předpokládalo.

Do Liberce jsme přijeli něco před dvaadvacátou hodinou. Na Rybníčku jsem vjela do tramvajové koleje, takže závěr jsem si ještě okořenila hupem do výkopu. I tak to byl hezký výlet.

Zdravím všechny, co s námi nebyli!!