Konečně nastala vhodná doba pro cyklovýlet. Sváteční Den konce světové války, kdy se pět cyklistů mohlo vydat společně a připravit si kondici na blížící dovolenou v létě. Vlakem do Frýdlantu bez problémů za větrného polojasného počasí při jarní teplotě cca 14 st. A abychom se ještě více zahřáli, vystoupali jsme k rozhledně Frýdlantská výšina.

Rozhled z koruny věže přes vzrostlé stromy, nám částečně vykompenzoval náročný výšlap po 101 schodech a přes mé překvapení si pohled nechala ujít mladší kamarádka, která rozhlednu několikrát navštívila.

Na vršku probíhal běžecký závod všech kategorii, proto jsme při sjíždění použili velké opatrnosti i brzdy, abychom někoho nevzali opačným směrem. Jízda po cyklostezce k Bulovskému potoku lesem se svěží jarní zelení, ubíhala klidně s větrem v zádech. U chovného rybníčku s ostrůvkem se vyhlásila odpočinková přestávka.

Obraz dvojice našich moudrých sedících na lavičce v objetí s pozadím vodní hladiny,  jevil se neskutečně krásně.

Trasa pokračovala téměř po rovině okolo vlakové zastávky ve Višňové, pak po zelené k obci Předlánce. Při přejíždění mostu přes Smědou, nemohla již vydržet mladší kamarádka pohnutku k osvěžení v říčce a nařídila zastavit. Obhlédla možnosti a ten kdo chtěl, mohl se také smočit. Musím říct, že protékající voda se dala vydržet, díky hlubšímu korytu pod úrovní otevřené větrné nížiny.

Ponoření do chladné lázně tradičně dvakrát nás hezky osvěžilo. Naštěstí jsem se tolik netřásl zimou a mokré trenky uschly vcelku rychle. Po trase nás míjeli zemědělci s traktory se čtyřmi návěsy plných krav. Ty krávy se mají, jak v ráji, divili jsme se a přemýšleli, zda li je přemisťovaly na pastviny či na jatka…

Cestou jsme se zastavili u Mlýnského rybníka, kde se vzpomínalo na letní tábory nebo u hájovny, v níž se konají setkání spolužáků.V Černousích na křižovatce stojí hostinec U kaštanu s chutným jídlem za vyšší ceny. Cena je srovnatelná při pohledu na množství jídla.

S plnými žaludky cyklisté sjeli do Černous k nádraží, odbočili vpravo po žluté ke Vsi u polských hranic. Kolem kostela sv. Vavřince

někteří vyšlápli prudký kopec, s výhledem do Polska. Před Andělkou jsme pokračovali zpět do vnitrozemí,

míjíce průsečík 51.rovnoběžky a 15.poledníku v.d., s údivem nad novým množstvím větrných elektráren. Při odpočinku nedaleko nich jsme slyšeli svištění listů jako by se blížily helikoptéry.

Po sběru pampelišek na sirup našich moudrých, jsme došlapali k oblíbené osadě Saň se svéráznou figurkou hostinského Františka.

Okamžitě nás přijal za své, nabídl nápoje pivo, třešňovici, zelený čaj (hodně silný) a s vlastními vtipy rozdával rozumy. Jestli si nás pamatoval z loňska, tak hodně málo. Na houpací lavici na pozemku s květinami různých druhů jsme si užívali pohody poblíž rybníka

s molem obklopeném lesy. Krásné místo navštěvuje řada cyklistů, turistů i známých Františka. Výlet dlouhý cca 30km se chýlil ke konci k zastávce ve Višňové, nicméně měl jsem sil nazbyt a chtěl si zkusit dojet přes Frýdlant až do Liberce (cca 28km). Nikdo se nepřidal, proto jsem napnul sil a rozjel svého oře. Jenomže na silnici nad Višňovou směrem na Frýdlant  se do mne opřel tak nepříjemný protivítr, že jsem postupně myšlenku do Liberce zavrhl. Vyšťavil mne natolik, až jsem se rozhodl zastavit se na pár minut u přátel Ruma ve Frýdlantu. Pohovořili jsme o výletech, dostal jsem nové tipy kam se podívat a frrrrr na kole na nádraží. Video zde.