Dobrodružství na bobří řece aneb objevujeme polskou Kwisu

Polovina prázdnin se převalila k té srpnové  a naše vodácká tradice opět ožila. Objevování řek v Polsku nabídla půjčovna lodí na Kristýně, kde nám v červnu nabídli ze tří variant právě Kwisu. Polohou řeka na sever od města Lesna a za minimálního zájmu vodáků. Účast přislíbilo 16 osob tzn. 8 lodí. Jenže jak se blížilo datum vyplutí, měnila se i předpověď počasí. Zavolal jsem tedy spoluorganizátorovi Jiřímu, má li plán B. Ten se vzpomínkou na loňský rok, kdy se nám zázrakem vyhnula celorepubliková průtrž mračen. mi odpověděl, ať nesejčkuji, že vody v řece bude dost. Parametry stavu tomu sice nenapovídali, ovšem nechal jsem to být.  Pár dní před vyplutím se ozvaly další starostlivé osoby, kvůli deštivému počasí v den vyplutí. Jirka se se mnou podělil o stížnosti ostatních, čímž připustil volbu max změny vyplutí ze vzdálenějšího místa. Cena by se navýšila o 3000 Kč. Po dlouhé diskusi jsme se usnesli, že necháme začátek jak je v Lesné a raději překonáme sami sebe. Jediný, kdo se omluvil byla Lenka M, jež se poranila při pádu kola a v Rakousku se jí přitížilo.  Volné místo využila Anička, dcera od sestřenice Šárky. Posádky kánoí : Jirka-Iveta, Aleš-Šárka M, Vladimír- Štěpán, Anežka-Klárka, Šárka Š.-Anička, Jiřina-Dina, Jana-Lenka z R., nově Richard- syn Tadeáš .

V polském městě jsme se dostavili včas. Než přijela půjčovna, obhlíželi jsme kanál pokrytý slalomovými hůlkami.

Za dvě hodiny se tu konal závod na kajacích, čemuž jsme naštěstí unikli. Čemu jsme neunikli byl déšť, který se spustil po na sednutí posádek. Přečkání pod mostem se počítalo na slabší minutky.

Vypluli jsme. Já se posadil na místo háčka do předních pozic, na zkoušku pro potřebu natáčení. Po třiceti minutách jsme společně posoudili dobrovolnou výměnu pozic. Málo vody skutečně bylo. Lesnou jsme více méně propostrkovali až k jejímu konci. Odsud se plulo lépe, ne však na dlouho. Řeka poskytovala velké množství peřejí a jezů, jenž kdyby teklo více vody mohly být krásně splavné. Pláštěnky se použili až později, nyní kdo chtěl, neprohloupil.

K tomu se chvílemi přidali přeháňky, no nálada nebyla dobrá. Tu nám zlepšili přírodní živočichové s rostlinstvem.

Občasné přeháňky se nám podařilo vykrýt mnoha mosty v krajině.

Šárka mi o přírodě spoustu zajímavostí navyprávěla, že jsem se dozvěděl o něco více o zdejší floře a fauně. Spatřili jsme modrostříbrné ledňáčky, bobry, netykavky žláznaté, zlatobýly, pohanku, orobince, atd. Jen to počasí si s námi nemile pohrávalo !

Předpověď o dešti se vyplnila. Oblékli jsme si pláštěnky, ovšem jak se jasně vyjádřila Anička, pršelo ze shora, zespoda odevšad…

Někde před Szyszkowem vodáci na hodinku přirazili ke břehu, aby se nasytili a ohřáli čajem, kávou. Jiní, když zahlédli pravé fotbalové hřiště, najednou okřáli při hře bosi na blátivém travnatém povrchu. Každý měl možnost zahřát se. Mne samotnému pohyb stačil, stejně jako Štěpánovi, Šárce, Aničce, Vladimírovi, Tedymu. Jakmile jsme nasedli do kánoí opět krápalo a to někteří nesli těžce. Není divu. Voda byla teplejší vzduchu. ,,Sjeli,,  jsme jeden z mnoha jezů za pomoci Jirky, neboť malé množství vody nedovolilo těžkým posádkám řádný skluz.

Parta se rozhodla najít vhodné místo ke stanování. Mezitím divoká řeka nabídla řadu peřejí, menších jezů a stop od bobrů. Užívali jsme si mokrého dobrodružství, místy chladného až drkotaly zuby. Míjeli jsme starý železniční most, po němž se objevil další silniční. A co čert nechtěl, parta se rozhodla zůstat přes mé nepříjemné mokré vzpomínky z loňska.

Postavilo se sedm stanů, mezi nimiž se rozvěsilo navazované lano na sušení promočeného prádla.

Všem byla zima a rychlé převléknutí do suchých věcí stalo nezbytností. Napadlo mne projít se po okolí. Hned jsem dostal za úkol přinést z procházky v kanystru pitnou vodu na vaření. Obul jsem si suché boty, pláštěnku a neoprenové ponožky pověsil sušit. Venku stále jemně pršelo, což jsem zjistil promočenými botami čvachtajícími silnicí k obydlí Koscielniku Dolních. Vesnici tvořily tři panelové čtyřpatrové bytovky s garážemi. Jedny vrata otevřené dokořán, čehož jsem využil a vešel. Starý pán poslouchal muziku a něco kutil. Na mé optání jest možno wode, odpověděl, nie ma tu wody. Aniž by se nabídl, otočil se za svým hobby. Obešel jsem bytovku a vidím přijíždět obyčejné auto na parkoviště. Mladá paní vystoupila s cílem jít do vchodových dveří paneláku. Na mou otázku poukázáním na kanystr o vodě, zakroutila hlavou s odpovědí, nie wody a zmizela ve dveřích. S nepořízenou jsem dorazil do tábora s vysvětlením, že samotného neznámého člověka se lidí bojí a nemají ochotu doplnit vodu. Šel jsem se do stanu sušit. Po hodince rozhovorů na barelech se skupina kolem Jiřího dohodla na výletě po okolí.

Navštívili místní hřbitov a nějaký rodinný dům, kde sehráli roli žadatelů o vodu. Majitelé jak je spatřili, zželelo se jich a přinesl i minerálky. S nadšením se vrátili z procházky s pitnou vodou a zážitkem. Minerálky si nevzali. Nevšimli si však rybáře sledující jejich stopy až k mostu. Jirka zhodnotil stav vody, který se nečekaně zvýšil jako překvapivě nadějný pro zítřejší putování. Nadešla výměna názorů o spolehlivosti lidí při objednávání lodí, přes vzájemnou argumentaci stejně nic nevyřešila.
Nastala noc plná rachotu nejen projíždějících aut, nýbrž i trojhlučného řeziva zdejších spáčů asi pro zimní období. Jediná Jana spala venku pod širákem, snad aby si užila nezvyklé mostní konstrukce nad hlavou. Okolo 23 hodiny jsem zaznamenal světelné kužely svítící do našich prostor. Přidaly se hlasy v polštině. Potom se ozvaly poblíž našich stanů a zvolaly, Policja jest tu organizator. Vykoukl jsem a v trenkách se nabídl ke komunikaci. Když zjistili, že jsme Češi a vodáci k tomu, stali se shovívavější, usmáli se a poprosili o doklady. Opsali si mé údaje, počet lidí, počet lodí, zadali do terminálu, zeptali se od kolika do kolika hodin tu budeme, načež zasalutovali a popřáli, regenerujte, dobrej nocy. Dvě třetiny vodáků nespalo a poslouchalo co se děje. Po kontrole vše tiše ustalo, jen záhadné šplouchání u pilíře mostu nedalo spát. Snad bobr trénuje skoky do vody. Po prohlídce, zda li to není dvounožec kradoucí lodě, jsem i já usnul.
Ráno stav vody klesl na původní úroveň. Aspoň nás potěšila sluneční teplá předpověď hlásící polojasno, teplo kolem 25 st. , čemuž se ze začátku nechtělo věřit. Po desáté jsme již pluli po bobří řece vstříc novému.

Hřejivé slunce přálo vodákům lákavé dobrodružství, ale vodní živel scházel. Stále jsme se divili nad lidskou podivností při stavbách na řece.

Zarazili nás elektrárny odebírající všechnu vodu, tudíž pod malou přehradou nebylo žádné. Nervózní hrázný křičel na první kánoe, ať nesjíždíme, protože si způsobíme smrtelné zranění. Jako bychom byli blbí a chtěli sjet do suchého koryta asi 3 metry vysoké hráze. Po vysvětlení, že si lodě přeneseme, si hrázný na chvilku odpočinul. To my ne. Přeneslo se co se dalo a nechalo na místě. Nadešel čas oběda a návštěvy místního města Luban za potravinami.

Štěpán partu donavigoval do obchodu Biedronka, od níž se parťáci rozdělili na nakupující a jdoucí do restaurace. Já, Anežka, Štěpán, Vláďa jsme si vybrali Štěpánovu Hanoj s teplým pivem Kozlem, nealko nápoji a klasickým jídlem alá čína.

Velké porce s bohatou přílohou nacpali naše vyhladovělé žaludky. Anežka si nechala zabalit zbytek na později. Nakoupili jsme potraviny v Biedronce a šup zpět k lodím. Minulo nás ženské osazenstvo Jiřiny a spol, jež si v centru pochutnaly na pirozích.

Kánoe se odrazily od břehu něco po půl třetí za dalšími objevy divoké řeky.

Nenáročné jezy však díky menšímu průtoku vody dělaly potíže převážně těžšímu osazenstvu lodí. Stalo se dokonce, že zůstaly viset na koruně jezu a mohutnými trhavými posuny se přesouvaly prostoru pod jezem. Na rozdíl od pátku se již tolik nebrodilo, bylo poznat zvýšení množství vody v řece. Sluneční paprsky nabraly zvýšené intenzity a naše nálada klesala s ohledem na teplotu vzduchu. Naštěstí jsme pluli na vodním toku a mohli se kdykoliv zchladit.

Rozpustilé čvachtání a sjíždění mezi kameny příjemně osvěžila těla při pokračujícím pádlování k městu Nowogrodziec.

Po 19. hodině se nezadržitelně hledal nocleh. Vysoké břehy nezobrazovaly ráz krajiny, proto se hledání ztížilo. Zhruba 5 km před městem se objevila neohraničená pastvina přijatelná pro kempování. Domy daleko od sebe, žádná hospodářská zvířata, žádné silnice. Pomocí jedné kánoe přes níž se vstupovalo na břeh se vynesly veškeré věci. Lodě se mezi sebou přivázaly a nechaly se napospas osudu.

Vcelku rovinatý terén dovolil postavit stany ve dvou řadách. Daleko před námi přes louku vyrůstal les, protější břeh tvořily pastviny s usedlostmi, cca kilometr od řeky. Snad nebude výmak od policie, doufali jsme. Chlapci na mne dotírali, abych si s nimi zahrál kopanou. Nikdo jiný neměl zájem. Honit se vedru, to víš, že jo, mysleli si. Ve třech jsme před západem hráli tzv. obíračku, všichni proti všem. To pár metrů od hráčů, se vodáci bavili při večeři o současném dobrodružství. V nastávajícím soumraku padající hvězda určila ráz zítřejšího putování. Noc byla klidná, nikým nerušená.

Po snídani drobně zapršelo s ujištěním, že kapky nejsou v tento den poslední.

U Richarda ve větším stanu se hrály karty, neboť se čekalo na příhodný okamžik k vyplutí. S Jirkou jsme se dohodli na místě vylodění kánoí zhruba na 15. hodinu.

Řeka se rozšířila do bezpečných mezí. Sjeli jsme menší jez s přehledem zkušených vodáků

a připluli na okraji města Nowogrodzcie k elektrárně.  Náročné přenášení po břehu cca 100 metrů, do něhož se připojili všichni, proběhlo bez větších potíží.

Meandry Kwisy obohacené o létající motýlice umocňovaly krásy plutí při přijatelném počasí. To se po poledni proměnilo z oblačného kolem půl druhé v déšť. Posádky zamířily k břehům pod olistěné duby a přečkávali padající vodu z oblak.

Před koncem plavby se naskytla možnost proplout si rákosím.

13:50 – velmi dobrý čas  k vylodění. Bylo potřeba rychle zvládnout vynesení kánoí na příkrý břeh na malé parkoviště, protože druhá vlna deště s hromující bouřkou se nezadržitelně blížila.

Vyšlo to na jedničku. Vodáci se schovali z nepříjemného deště pod okap přesahující střechy opuštěného obydlí. Před třetí přijel odvoz lodí, s nímž odjeli naši řidiči vozidel zaparkovaných v Lesné.

Vyklubalo se sluníčko hřející svými paprsky hrající si mládež s míčem.

Jen ti projíždějící Poláci zadumaně hleděli na desítku bezprizorních lidí a přemýšleli, nejsou li ti naháči s míčem migrující migranti…. Video z akce zde.