Dovolená pod stany na Křivoklátsku aneb ne/pohodové splutí Berounky

Tato dovolená na Křivoklátsku se plánovala několik měsíců či let, aby se nakonec z velké části a plné spokojenosti povedla. Toť tvrdí i naši mladí zástupci našich rodů. Putování začalo v pondělí ve vlaku

ještě v červnu, kde se nás sešlo celkem 17 ( z toho 7 dětí ) plus pes. Během týdne nás opustila kamarádka, ale nahradil ji člen s vozem (  na konci odvozem rodiny ).  Lokomotivy na železnici nás vezly přes přestupní místa  Turnov, Prahu, Beroun

až do cílové zastávky Křivoklát. Počasí se očekávalo vzestupné, tzn. od deštiva přes oblačno do jasných a teplých dní s občasnými přeháňkami.

Vcelku ideální na pochody s 15kg batohy na zádech. Ušlo se dohromady v průměru do třiceti kilometrů.

Hrad Křivoklát se tyčí nad zalesněným údolím s meandrujícím Rakovnickým potokem, ovšem v pondělí měl samozřejmě zavřeno, takže aspoň nádvoří se nám podařilo shlédnout. První vydatný déšť na přivítání jsme přečkali pod střechou zavřeného občerstvení. Předváděcí pantomimové hry-pohádky

dokonale odvedly pozornost všech od chmurné nálady “ tam venku “ .

Pokračování v chůzi po přeháňce směřovalo stezkou po vrstevnici

Video : Roztoky

do kempu Višňová II nedaleko Roztok u Křivoklátu. Zde jsme postavili stany, někteří si pronajali karavan a šlo se okouknout zdejší občerstvovací zařízení.

Sice každý měl nějaké zásoby u sebe, ale teplé jídlo zahřeje.

S těmi mladšími jsem si zahrál fotbálek ( já a dvě malé holky proti klukům ), jenž se nesl v duchu MS v Brazílii. Tentokrát se prohrálo 10 : 7. Jako obvykle jsem vyprávěl celý týden příběhy na dobrou noc, nyní z balíčku faktoru Psí.

Druhý den úterní po mokrém ránu a po snídani, se nejdříve odehrála fotbalová odveta se sladkou výhrou 7 : 6 , pak se odehrávalo dohadování jakým směrem jít.

Nakonec jsme se demokraticky rozdělili na ty co půjdou po silnici a ostatní polezou po hřebeni po červené značce, setkání se mělo uskutečnit v hostinci U Rozvědčíka pod obcí Nezabudice. Naše zdatnější skupina čítající šest členů se psem, nejprve prudce stoupala až se dostala na turistickou značku vedoucí kolem krásných výhledů z Nezabudických skal

pnoucích se strmě nad řekou Berounkou. K hostinci jsme dorazili někteří i bosi celkem včas.

K obědu borůvkové knedlíky chutnaly opravdu výtečně. Majitel restaurace nám dovolil přespat na rozsáhlé půdě místní salaše.

Odbila teprve druhá odpolední, proč se tedy neprojít za slunečného dne po blízkém okolí ? Kdo chtěl jít šel , druzí nechtěně hlídali velké batohy. Plní nadšení, přebrodili jsme dvakrát  malý potůček a zvolna stoupali do vsi

Nezabudice do hospody se osvěžit. Překvapení není nikdy dost, neboť na dveřích hospody stálo napsáno – úterý zavřeno !

Video : na převozu

Nevadí podíváme se na převoz k muzeu spisovatele Oty Pavla. Převozník

kantor byl veselé mysli vyprávěl o historii muzea i o žurnalistovi , o povodní z 18 století, o učitelích z Rakovníka atd.

Času stále neubývalo, proto se naskytla možnost porozhlédnout se kudy v pátek poplujeme. Stezka podél břehu Berounky vedla k velkému nesplavnému jezu, jenž jsme řádně zkontrolovali, pro páteční splutí, chůzí po koruně jezu.

Video : na jezu

Nedaleký prázdný vodácký kemp Branov se nám hodil pro zahnání žízně. Návrat po pěti hodinách k Rozvědčíkovi nebyl bez výčitek těch prvních co nechtěli jít, neboť se domnívali, že doběhneme co nejdříve, aby se mohlo osazenstvo snad vystřídat. I když venku svítilo zapadající slunce my měli bouřku jako malí děti. Protože hostinec vlastnil malé travnaté hřiště, kopli jsme si kopanou, tedy převážně mladé holky, do mičudy za skvělé zábavy a smíchu, který se musel na domluvu zkrotit. Po utkání (10:8 jsme vyhráli ) jsme zamířili k řece osvěžit se po celodenním výkonu. Děti šly také. Voda příjemně vlažná, odvážní plavci neplavci postupovali po kamenech řekou při hraní si na stříkající vodotrysky a hody

šplouchajícími oblázky. Večer se večeřelo pod salaší z vlastních zásob. Krom jedné rodiny se všichni ubytovali zdarma pod střechou chaloupky. Pod námi na betonu spali ti, co mají raději vlastní stanovou střechu. Noc nebyla z nejklidnějších, někde  „řezání dřeva “ přesahovalo únosnou míru.

Třetí den se parametry treku nezměnily. Cíl zněl kemp Ahoj ve Skryjích. My romantici kochající se křivoklátským okolím, jsme  opět pokračovali po červené podél vrcholu na Křiniště,

druhá větší  půlka po silnici na Týřovice. Naše stezka zdála se býti rozmanitější např. o hada užovku, maliny, balíky stočené slámy,

Video : skoky na balík

rozhledem na Rakovnicko. Krom zastávky u řeky před Týřovickými skálami na svačinku,

se neudálo nic zvláštního. Cesta proti proudu Berounky nás zavedla k obloukovému železnému mostu ve Skryjích, odkud do kempu bylo půl kilometru. Díky druhé větší půlce jsme měli zajištěné místo u ohniště u řeky.

Kratší výlet na hrad Týřov bez zátěže zanechané v táboře ( hlídající statný silný člen se zuřivým psem ) nám všem velmi prospěl.

Video : na hradě

Opravdu nádherný gotický hrad francouzkého typu ze 13. století založený Václavem I. Jen škoda, že se tady nepřespalo.

Zůstalo by to originálním zpestřením v paměti.

Pevně doufám, že se na toto malebné místo vrátíme.

Po návratu se naneslo dříví na oheň pro opékání uzenin a  nezapomenutelný noční zpěv zněl celým údolím řeky, pravda kytaroví zpěváci z hospůdky nás leckdy přezpívali, nám to bylo inspirací.

Video : ranní holky nádherný jsou…

Čtvrteční ráno mlhavé se zvolna rozpustilo,

my načerpaní novou energií i kladnou předpovědí bez deštivých přeháněk jsme naplánovali výlet do 3 km vzdálených Skryjských jezírek. Dopolední trasa k jezírkům rychle uběhla .

Video : cestou k jezírku

Jezírko obklopené skalami s hlubokou studenou vodou nás odvážné neustále lákalo zaplavat si v ledovém osvěžení.

Stál jsem v něm po kolena a prsty u nohou již necítil. Co by se stalo pak, pokud bych pokračoval dále ? Nevyřčená mrazivá odpověď mne vrátila do reality. Oběd v obci Skryje nás uklidnil před otázkou přijede li vůz muže kamarádky včas. Chtěli jsme se přesunout do poslední části berounského putování do Zvíkovce autem. Přesněji část skupiny. Poněvadž náš věrný přítel pes získal nepříjemné poranění drápu na pacce, dostal prioritu před námi. Ještě jsme se někteří stihli vykoupat v řece a přeplavat na protější břeh na skálu s vyznačením povodní v roce 2012/08. Večerní pochod na Zvíkovec bez batožin, vezoucích se v autě, stal se poslední delší procházkou na Křivoklátsku.

Řidič nás postupně nabíral do vozu až jsme se všici ocitli v kempu Pod mostem ve Zvíkovci. Stany opět dobře posloužily k přespání před komáry. Stihli jsme se také vykoupat v Berounce pod jezem. 20 stupňová voda proudila vedle nás, plavajících k jezu a zpět. Člověk se mohl osprchovat v kempu teplou vodou za 25 Kč za žeton na cca 4 minuty. Doba tak akorát. Něco se povečeřelo a další den měl přijít vrchol toho, proč se do těchto míst přicestovalo.

Vytoužený pátek nadešel. Lodě objednány. Vodáci připraveni. Splutí mohlo začít. Trasu, jež jsme ušli téměř pěšky, jsme teď chtěli splout nazpět v sedmi modrých dvoumístných kánoích.  Délka cca 20 km.

Naštěstí nám věnovali podrobný itinerář jednotlivých důležitých bodů na řece. Rozdělení bylo převážně dle rodin. Než se vše připravilo na vyplutí hodiny ukazovaly 10:22

Video : před vyplutím

.Předávat se mělo v 18:00 hodin v Roztokách mezi mosty, tedy dost na to, abychom si jízdu řádně užili. Do prvních řad jsme se nejprve tlačili my “ zkušenější „.

Počáteční dojmy se umocňovaly naukou ovládání kánoe především směru plutí po řece. Objevili se mezi námi i nováčci ( holky ), ale po chvilce na vše přišli.

Video : Vyplutí

Po kilometru nás čekal premiérový sjezd menším rozvaleným splavem. Troufal jsem si já i někteří ostatní. Proud unášel plavidlo k pravému břehu s kameny a jen ten kdo pořádně zabral se mu vyhnul. Nevím jak velká část výpravy dokázala tento lehčí splávek sjet, ovšem psa jsme nabrali o kus dál

ze břehu Berounky.

Video : na Berounce

Další překážka po 3 km se nazývala jez Čilá při výšce 1,2 m. Zde si netroufl nikdo z nás, neboť silný proud narážel na velké kameny, tvořící nevypočitatelné překážky. Vodák se musel trefit do úzké štěrbiny a projet jí bez rozhoupání se, což s dětmi bylo rizikové.

Přenesení kánoe trvalo chvilku. Nestálo ani tolik sil. Nepříjemný zážitek čekal naší zkušenou vodačku po cca 1 km, kdy se na klidné vodě všichni čtyři převrhli a nejmladší člen posádky zůstal ve vzduchové kapse převrácené lodě.

Video : vodácká nehoda

Nadzvednutí plastového plavidla trvalo ne víc jak pět vteřin, ale stres matky co by se mohlo stát kdyby… Proto se pro všechny malé děti  rezervovaly vesty. Malý klučina dál plout nechtěl, mamce se dělalo špatně, proto se posádky změnily.

K nám přišla zdatná pomocnice, klučina se vešel k sousedům a mohlo se pokračovat.

Plujeme 2km k mostu ve Skryjích, zastavujeme,  otáčíme naše parníky. Okolo nás pouze tři loďky.

Čekáme 10 min, 20 minut, telefonujeme. Nic. Asi připluli do kempu Ahoj a jedí. Po chvilce vzájemného prozvánění a vytahování mobilu z barelu se dovídáme, že okolo jedoucí houkající sanitka přijela k naší nešťastné vodačce, jež se udělalo velmi nevolno až omdlela přímo v kánoi. Háček ( kamarádka ) jel raději s ní do nemocnice do Rakovníka a zanechal tak veškeré věci i s lodí jejímu muži. My jsme se shodli na tom, že kilometr proti proudu stejně nic nezmůžeme a s vědomím převozu záchranné služby do špitálu, jsme ukrajovali další metry k cíli.

Čas nás tlačil a 12 km před sebou. Zabrali jsme míjíce zříceniny hradu Týřov, Čertovu skálu, hostinec U Rozvědčíka, přívoz, jez Nezabudický mlýn ( tady se přenášelo kvůli nesjízdnosti ) až k vodáckému kempu Branov.

 

Video : instrukce na vodě

Spálená záda, ramena, stehna ještě dlouho pálila jako památka na Berounku. V kempu jsme obsadili občerstvení, čekajíc na další. Dotěrný hlad se zahnal jídlem. Během půl hodinky jsme seděli všichni pohromadě. Vyměnili se informace, doplnili se zásoby a v 16:30 poslední 4 kilometrový zátah do Roztok.

Někteří si předem vystoupili v kempu ve Višňové, neboť únava udělala své. Předání kánoí proběhlo na minutu přesně i když se čekalo na ostatní u nesjízdného roztockého jezu .

Protože cena 600 Kč za převoz řidiče do 30 km vzdáleného

Zvíkovce byla přemrštěná, náš člen výpravy se vydal se ženou na stopování. My zbylí jsme došlapali do kempu. Asi za hodinu přijela zavazadla a za dvě i naše uklidněné vodačky. Ve Višňové I jsme se utábořili,  pojedli, usnuli. Slyšel jsem, že některým plavba nestačila a s chutí si zazpívali u stánku s country hudbou.

Opět  mokré ráno nyní v sobotu a prázdné kapsy rozhodly o návratu domů.

Ve 13 hodin se už ve vlaku většina družiny těšila na domácí postel, jiní využili vlastního vozu k rychlejšímu přesunu i  s našimi těžkými batohy dom. Zakončení celého putování po Berounsku se hravě zvládlo, nakonec vše dobře dopadlo, máme plno zážitků a snad se sem ještě někdy navrátíme…