Harrachovské radovánky

Když jsme odjížděli domů promítali jsme si ve vzpomínkách co se zažilo a kolik si tu všichni užili legrace. Postupně se na chalupě v Harrachově vytvořila správná atmosféra a věřím, že přítomnost nepřítomných by ji ještě zvýšila. Předpověď počasí přála hezké polojasné počasí kolem nuly. Partu Hic zastupovali tři členové, zbylou skupinu tvořili Frýdlanťáci a okolí.
Velká párty počala v pátek večer, kdy se do vypůjčené chalupy s jedenácti lůžky a více, sešlo osm nocležníků. Poslední významný

účastník překvapivě také přijel –  se psem o hodinu později. Byť avizoval svou nepřítomnost emailem či telefonem, nemohl, však zůstat

doma, aniž by se nezapojil aspoň navečer do našich veselých spontánních her. Ty se propůjčily částečně z úspěšné televizní Partičky plus karetní soutěž v Prší a Pantomima. Nejspíše si legrace užíval i náš průvodce i když se aktivně neúčastnil což byla velká škoda, naopak na sobotní den naplánoval příjemnou běžeckou trasu na hřebenech Krkonoš. Samozřejmě jeho večerní a ranní otužování ve sněhu se uskutečnilo i s naší členkou v rámci plánu Zdraví nade vše. Drsný zmrzlý sníh byl na těle pociťován jako hard peeling, většina se této výsady vzdala, kvůli uchování vlastního zdraví.
A jak to bylo dál ? Pořádali se úspěšné hry, jaké ? Krásné tlumočení pro hluché ukázalo dokonalý přehled tlumočníků v otázkách

překladu pro neslyšící ve znakové řeči. Hra Odpovědi otázkou byla pro některé náročná, proto se v začátku zavrhla. V čelovce se měl člověk otázkami soupeře dovtípit čím je  a naopak soupeři s nápisem na čele naznačit čím je on. Nadepsaný proužek papíru zastrčený

ve zlaté papírové koruně dodávala celé soutěži šmrnc. Předváděcí hra dle děje zapsaného na kartičkách nás osvěžila fantazií soutěžících. Karetní hra Prší završila první noc her na chalupě. Někteří hráči cvičili postřeh v pravidlech a další to zkoušeli také, ovšem, každý to přeci dělat nemůže, že ? Následující půlnoční usínání s přepadovkou z vedlejšího pokoje na již spící sousedy, vyvolaly bojové reakce na obou stranách. Bohužel naše odveta skončila tvrdým spánkem.

Jedna dcerka napsala :
V sobotu již časně ráno nás vytrhl z půvabných, bezstarostných snů rámus, nepředstavitelných rozměrů. Ano byla to ona, poslední

účastnice v doprovodu, jinak chlupatého miláčka, teď přímo krvelačného psa. I přes veškerou snahu se otočit na druhý bok a spát se událo několik polštářových bitev, veřejných protestů, ale i demonstrací, které by nám i na Václaváku záviděli. Jakmile se poznalo, že

všechen odpor je už zbytečný, začali jsme po delších intervalech všichni postupně vylézat z teploučkých postýlek. Přivítala nás nadýchaná bábovka, s několika ovocnými koláčky. Najedli jsme se, oblékli a po nalezení poslední rukavice jsme vyšli  z naší malebné a bohužel jen na přespání chaloupky. Po vyfocení společné fotky nás kvapně opustila naše Budoucí otužilkyně. Proběhlo pár bolestných

chvil z rozloučení. A už jsme šli dál, dál do půjčovny, protože si jeden z našich zapomněl běžkařské boty, pak lanovkou, kde se nám

otevíral přímo skvostný pohled na Harrachov. 

I přes počáteční pády, mohu dokonce i já, skoro nejmladší členka skupiny, prohlásit, že se mi poprvé jelo na běžkách báječně. Led, na

který skoro všichni nadávali, mé kroky prodlužoval a dělal ladnými. Bohužel jsme hned na začátku omylem uhnuli z naplánované trasy,

a tak vznikly velké obtíže jednomu našemu staršímu členu. Který však hrdinsky bojoval dál s prudkými kopci a krpály. A mazal a mazal,

jak jen to šlo. Po několika hodinách se zjistilo, že mezi nejmladšími účastnicemi a zbytkem skupiny je přeci nějaký ten  kilometrový

rozdíl. Otcové neváhali a odhodlali se na své dcerušky počkat. Po pouze hodinovém čekání to jednoho přestalo bavit a obětavě se pro

ty holky rozjel. Objevil je smíchem obalený, válící se ve sněhu. Mylně se domnívaly, že dělají andělíčka. Naráz všeho nechaly a

poslušně se vypravily s otcem, který je hnal před sebou, vpřed. Setkání s otcem II. proběhlo rychle, ale radostně. Všichni poté

vyzkoušeli sjezdovku dělanou otcem II. na které mimochodem obě holky spadly. A pak vstříc setkání se zbytkem skupiny, se již sjíždělo

dolů plnou parou vpřed. Cestou se posbírala celá zmrzlá skupinka, tudíž výprava byla kompletní. Z kopce, který někdo strávil pravým sjezdem, někdo marným odpichováním hůlkami (aby dosáhl větší rychlosti než 6 km/h.), někdo stálým plužením, se dojelo na malou ale útulnou chatku Mumlavská bouda, kde se daly objednat dokonce i lívance a horká čokoláda! Po kratičkém občerstvení a vyfocení se nedaleko

zamrzlého vodopádu na Mumlavě, jsme  z mírného kopce (z kterého už to nikomu nejelo)

pokračovali směle dál. Konec našeho běžkování jsme dokončili v Harrachově, kde jsme i přes něčí znechucení nastoupili do autobusu.

Jedna naše členka se tam tak rozpovídala s místní rodačkou, až zjistila, že jsou vlastně vzdálené příbuzné. Při odchodu z busu, nám ještě stihla rodačka obětavě hodit pytlík brambůrek, který doteď nikdo nerozdělal a zůstal navždy v chaloupce.
Unavená parta si v chaloupce ohřála předvařený guláš s knedlíky nebo chlebem od kuchařky z B.Potoka, který všem náramně chutnal.

Ti co odpadli hned, jsme nechali spát a většina účastníků pokračovala ve hrách z kartiček, z nichž jsme si vybrali jednu ze tří předváděných činností, jíž jsme museli pantomimou předvést. Hezky byly zobrazeny dupačky ….Noc bez přepadovek utekla jako tající sníh ráno ze střechy při ohřívajících slunečních paprscích. Spáči si klid náramně vychutnávali naopak ranní ptáčata již v kuchyni

postupně odepisovali společné denní aktivity. Asi po deváté jsme se všichni sešli u stolu se snídaní. Rozvrh dne se rýsoval návštěvou

sklářského muzea majitele Novosada,

restaurace s vlastním pivovarem Novosad a menším výběrem menu,

prodejnou skla se všemi druhy skleněných křehkostí a bobovou dráhou pro děti. kde si holčiny užily sjezdu v kovovém korytu.

Po dojedení zbytků jídel v chaloupce se jednoznačně zvolilo opékání uzenin na ohni za budovou společně se sjížděním kopce po

čemkoli. Využili jsme boby, někteří igelitový pytel. Největší úspěch zaznamenal uměle vytvořený skokánek se samostatnými skoky.

 

Sjezd spojených bobů s nejdelším dojezdem až za horizont kup sněhu také zaujal. Nastal čas rozloučení s chaloupkou i se zimními radovánkami, sbalení všech věcí při nedělním podvečeru. Tři z nás cestovali ke svým domovům vlakem, zbytek autem .