Jedlová a Tolštejn v mlze aneb krátký výšlap s rychlým během

Náš první letošní výlet, první do Lužických hor, neměl na růžích ustláno již od počátku. Počasí den před tím slunečné se následně změnilo a vymodlené sluníčko se téměř neukázalo. Na nádraží se nás sešlo tentokrát deset ( z toho pět dětí ) a pes, proto se využila nabídka ČD jízdenky Libnet +5 za jednorázovou cenu na cestování po rozsáhlém území sahajícím do obou okolních států ( DE,PL).  Cílová zastávka Jiřetín pod Jedlovou, cíl výpravy rozhledna na Jedlové a hrad Tolštejn, délka trasy necelých deset km.

Mléčná mlha nás neustále doprovázela po cestě zvedající se do vrchu. Koneckonců ještě, že zahalovala cíl, neboť by mne většina členů určitě nejméně ,, rozsápala ,, , kdyby věděli jaký stoupák je za půl hodiny bude čekat. Už výšlap na Křížovou horu po Křížové cestě, plnou krásných XV. zastavení, jim dala zabrat.

Odpočinek nahoře u kaple byl potřeba.

Video: Kosmetická úprava

A šlapali jsme dál. Naši expedici Jedlová čekal nejprudší výstup tohoto měsíce, když ne roku. Podél nezasněžené sjezdovky po červené se táhla pestrobarevná nit odvážných jednotlivců.

Sám jsem tajně doufal v roztrhání mlhy, bez níž by se tak nádherně rozhlíželo po kraji. Při vědomí o libereckém slunečném počasí to žralo mnohem více. Již od úpatí hory jsem slyšel funění, proklínání a nepříjemné výčitky od účastníků zájezdu-výletu.

Video: Vlek na vlastní pohon

Vůbec si však neuvědomovali, že tuto expedici si budou dlouho pamatovat pro nezapomenutelné zážitky celého dne.

Nakonec jsme se přeci vyškrábali až na vrchol Jedlové k rozhledně. Za nepříznivého počasí nemělo smysl lézt na rozhled,

proto jsme vešli do místní chaty do restaurace. Po malém občerstvení,

kdy se venku nic nezměnilo, jsme pokračovali sestupem za zpěvu písní všeho druhu na hrad Tolštejn.

Opravdu krásná rozlehlá mohutná zřícenina s vyhlídkou i restaurací stejného majitele jako na Jedlové, nás přivítala dobrou krmí polévek, hranolek se smaženým sýrem, bramboráčků, ovocných zmrzlin, palačinek,

malinovky a kávy různých druhů. Poněvadž nedělní odpoledne v zimě se rychle krátí, byl jsem pro, abychom vyšli směrem do Jiřetína na zastávku. Jenomže jsem špatně odhadl vzdálenost sestupu a místo 3km, jsem odhadoval kilometry dva na 45 minut. I když se všicí snažili spěchat z kopce kolem roubenek,

vlak jsme nestihli o cca pět minut. Vyslechl jsem si právem výčitky a byl jsem táááákhle malinkej ( vsadil bych se, že s dcerkou bych to stihl ), nicméně našla se poblíž hospoda – motorest, kde jsme si odpočinuli, někteří vyprázdnili jak batohy tak své tělní odpady po kvasnicovém pivu Kocour. Nakonec jsme po dvou hodinách nastupovali do vlaku Trilex,

který nás odvezl do Varnsdorfu a odtud po pěti minutách se nasedlo na courák přes Německo až do Liberce.

Myslím, že příště se budou členové lépe informovat o cíli výletu. Pojedou li příště………………………………..