Lednové buřtíky

Na druhou lednovou neděli jsem  přislíbila nenáročný výletík s ohýnkem. Nevím proč, ale už nějaký čas jsem měla pocit, že si musíme udělat kus žvance na ohni.

Hamrštejn, bezva volba. Vlak jede pomalu až do hradu, třísky v baťohu, sirky, párečky, hermelín,… a kočár. Nějak  ho vytlačíme.

To určitě. Stometrová přístupová cesta nám dala malinko zabrat.  Kočár zvlášť, dítě do náručí.

První úskalí máme za sebou. V poho. Teď rozdělat oheň. Jen kdyby tolik nefoukalo. Už to vypadalo, že buřtíky sníme syrové, ale po několika důležitých pánských radách, kdy ženy zběsile škrtaly sirkami, vzplál plamínek.  Vytáhli jsme skládací opékací vidličky, nasunuli párky a …… Bože! Taková dobrota!

Po zbaštění jídla a dopití čajíků,  borovičky ( což byl pozdrav ze Slovenska od A+A), kávy (pokud se jí všichni dočkali), jsme se sesunuli ke trasbordéru přes Nisu.

Jak malí jsme se povozili sem a tam a pak se po svých vydali na cestu domů.  Přes Zlatý Kopec, kolem golfového hřiště, pak někteří na šestistovku, zbytek pokračoval po  cyklostezce.

Bylo to super, musíme to brzy zopakovat. Jen s tím ohněm bude asi problém. To je tak, když máte známé na „životním prostředí“, pak musíte z fb vymazat pár fotek.