Noční koupání na Větrově aneb jak jsme čekali na Perseidy
Jeden z posledních teplých víkendů v srpnu, předpovídali nám meteorologové a mne napadlo založit tradici setkávání lidí z různých koutů Liberecka pod hvězdnou oblohou za přispění padajících meteorů zvaných Perseidy. Minulý rok se sledovalo představení nad Horní Řásnicí ve čtyřech lidech, byť se odpoledne uskutečnilo setkání jádra party u fotbalového hřiště. I tentokrát jsem navrhoval stejnou trasu na kole, ale většina nebyla vybavena nosiči na putování s kolem. Ujala se tedy myšlenka navštívit chatičku s rybníkem pana H. na Větrově, kde jsme před rokem za silného větru tábořili. Dohodnout se všemi společný čas dalo zabrat, ovšem výsledek v hojnosti nadšenců stál za to. Jen počasí zprvu nějak haprovalo a kamarádka z Pavlovic si mne dobírala ohledně zataženého oblačného nebe. Já však věřil předpovědi, jež se vyplnila. Po 20 hodině se oblačnost postupně roztrhala.
Na víkend se nás na nádraží setkalo osm včetně Rychnovských členů a dvou psů. Po delším čase přijala pozvání i mladá Amazonka s kamarádkou. Já s dcerkou, kamarádka s černým psem a její mamka jsme tvořili jádro skupiny, které se účastní většiny dobrodružných akcí. V Raspenavě se přidala bílopotocká kamarádka s dárkem pro majitele statku. Na frýdlantském nádraží jsme přečkali dešťovou přeháňku a šlapali z bagáží Frýdlantem. Zastavili jsme se pro klíče u pana H., který byl z nás nadšený. Chlubil se svými pstruhy ve třech sádkách, velkou prasnicí Rozinou,
koněm a krávou. Rozina se vůbec nebála, načež chvilku postála jako modelka při fotografování.
A rázem se objevili naši další tři členové party přijíždějící z úspěšné dovolené v Polsku. Po pár frťanech, jichž se účastnila s mou nevolí i dcerka, se dohodlo, že k pozemku s chatkou se povezeme vozy. Pan se obětavě nabídl s odvozem batohů a ti co zbyli, vesměs mladí, kráčeli k místu po svých. Samozřejmě mi během pochodu volali ferdinandští, z výletu z vodních lyží, kteří si pozorování nechtěli nechat ujít. Po asfaltce se náhle objevil kamarád vracející se pro zbytek party. Nasedlo se a opět se ozval kamarád z Ferdinandova na směr, shodou okolností nás míjel. Aby se k rybníčku dostal, vysadili jsme jednu z nás na křižovatku, aby ho správně nasměrovala. Jméno obce Větrov potvrzoval silný vítr, střídající oblačné počasí s kapkami deště. Pan domácí nám ukázal, kde, co, jak a zapálil oheň v ohništi pro přípravu opékání uzenin. Sešlo se nás 15 osob s dvěma psy. Stará paní ,mamka našeho kamaráda, byla večer odvezena zpět domů do nedalekého Frýdlantu.
Kovová pramice bez vesel pouze s lopatou jako pádlo vybízela k vyplutí. Děti se shromáždily v přístavišti, aby se potom nalodily s kapitánem z Ferďákova. Ovšem silný vzdušný živel byl i nad jeho síly, neboť chyběla vesla, nemohl se pořádně zapřít o vodní hladinu a loďka je úspěšně odnesla za pomocí větru do rákosí protějšího břehu.
S naší pomocí se pramice přešoupala a umístila k písečnému břehu jako závětří. Za ní se připravoval nocleh pro spaní pod širákem. Po najedení opečených laskomin se u příjemně hřejícího ohně sedělo, s vyprávěním všeho možného. Počasí s námi laškovalo slabým deštíkem. V pozdním odpoledni mne napadlo projít se kratší procházkou blízkým polesím. Z dospělců se překvapivě přihlásil jen bratr Ferďákovec a čtyři děti. Domníval jsme se, že bude větší zájem. Možná lidičky unavilo sezení u ohně a sváděli to na mou nedůvěryhodnost, v můj odhad v počtu ušlých kilometrů okruhu. V lesnatých stráních procházeli jsme křovisky za účelem nalezení kempu Šlapajda.
Celkový počet 3 km odpovídal večerní procházce.
Trasa počítaná v sobotu na okruh ke Šlapajdě 3km + příchod z Frýdlantu 3 km.
Když se po západu slunce postupně začalo vyjasňovat někoho napadlo noční koupání v rybníku.
Holky všech věkových kategorii se připravovaly do vody nahé (a dva chlapy), ač mne na břehu hecovali příznivci neotužilců, vplul jsem do vody jako první. V plavkách. Bylo šero, proto ani nevím kdo a kolik se do vodního živlu ponořilo. Teplou vodní hladinu znenadání čeřil čerstvý vítr jakoby připomínal svoji přítomnost. Rozpustilé ženské šplouchání po pás hluboké nádrži, překazila jen moje připomínka, že po vylezení z vody zbyde na kůži jakýsi mastný tmavý povlak, který se nestírá lehce.
Po té usedáme na špalky kolem ohniště a vytvoříme kruh dvanácti měsíčků. Který je nejzastoupenější? Přeci současný měsíc – srpen. V jeho zastoupení vězí čtyři osoby. Lvice a Panny. Představitelé živlů Ohně a Země, sedící na břehu rybníka za větrného počasí. Po přiložení polen do táborového ohně se rozproudí hlahol zpěvu refrénů nejoblíbenějších trampských písní. Ač jsem je v mládí znal i slovem, postupně se z mysli vytratila a přispívám
aspoň broukáním melodií. Liberečtí se rozhodli nevrátit se domů a přespat v autě nebo v chatce. Místa je okolo habaděj. Noční nebe se skutečně vyjasňuje i vítr ustává, jakoby chtěl dopomoci k lepšímu pozorování létajících padavek. Příprava spacáků rozprostřených vedle sebe mi překvapivě nedává šanci, na jakém místě budu spát. Jsem odsouzen přesunutím na kraj, daleko od svých spolunocležníků, podobně to komentuje i kamarádka. Ležet mezi samýma ženskýma není zvyklá. A co Ferďákovec bude ležet na druhém konci?
Přemítám, jestli budu rušit svým počítáním sousední Amazonku. Ještě chvíli sedí část party u ohřívajících plamenů, poslední přiložení polínek. Mamka naší kamarádky neustále vykřikuje, kdy už budou padat a ani si nevšimne, že pomalu objevující se souhvězdí Velkého vozu, Kasiopei, Labutě aj. ukazuje svou krásu v indigové temné modři. Sem tam začínají prolétávat svítící objekty nad námi. Konečně všichni ulehnou a sledují, kde která hvězda spadne. Míjí půlnoc a mne těší, že sousedka společně počítá počet meteorů a tají ve svém nitru mýtické přání při pádu hvězdy. Hecuje mne, že překonáme loňský rekord. Zahlédneme i jasnější padavky tzv, bolidy.
Viz wikipedie:
Bolid (z řeckého βολις, bolis – střela) je název pro velice jasný meteor – světelný jev. Ačkoliv Mezinárodní astronomická unie nemá pro tento termín oficiální definici, za bolid se považuje meteor jasnější než zhruba −3 magnitudy. Jindy se za bolid považuje meteor jasnější než Venuše (−4 magnitudy). V obecném významu se jako bolid označuje libovolný meteor, který vyvolá všeobecnou pozornost (tedy nejde jenom o jasnost, ale někdy i o délku apod.). Bolid jasnější než −5 magnitud už osvítí zem. Jestliže je jasnější než −10 magnitud, osvítí vzdálené kopce a je možno vidět barvu některých předmětů na zemi. Při jasnosti −20 magnitud si člověk připadá jako za dne – celé okolí je osvíceno velice silně. Bolid září proto, že vlivem velmi vysoké rychlosti a tření o vzduch v pozemské atmosféře se hmota tělesa silně zahřívá a intenzivně odpařuje, u velkých bolidů může následně dojík k jednomu i více výbuchům, které těleso obvykle rozdělí na více částí, tento jev bývá doprovázen jak tlakovou vlnou, tak i silným supersonickým třeskem. Pokud těleso atmosféru Země opět opustí a vrátí se do kosmického prostoru, jedná se o tečný bolid.
Dámy z druhé strany se též radují, když zahlédnou pořádnou šmouhu spáleného zbytku tělesa na obloze. Ony však usínají vysíleny pozorováním, o Ferdinandských ani nemluvě. Jedna hodina noční na kontě máme přes dvacet záznamů, byť jsem slabší nespatřil a někdy jsem je musel vetovat, přesto s Amazonkou počítáme dál. Před druhou hodinou ukončujeme velmi úspěšné lovení s konečným výsledkem 36 Perseid.
Ranní vstávání opět obstarávala naše neúnavná kuchařka, jež se snažila vystrnadit nás ze spacáků násilím. Zatím marně. Chceme dospat probdělou noc.
Osobně jsem slyšel štěkot srnců, mumlání někoho z ležících. Psi spali tvrdě, znaveni vzájemnými potyčkami během dne. Před osmou jsem vstal mezi posledními nasnídat se. Rychnovští spící v chatce odháněli v noci myši, mamka řešila synkův spacák v autě, Velká Mary si libovala na měkké válendě s dobrým spánkem na terase, zkrátka u stolu se vyprávělo spoustu zážitků předešlé noci.
Po snídani jsme, na přání pana domácího, přesunuli trosky poraženého stromu k chatce, připluli s pramicí na správné místo.
Část party se chystala na hledání vojenských kamenů, druhá jela domů s nabídkou odvozu batohů. Využili jsme toho a po rozloučení i s Rychovskými, jsme pochodovali k lesu za nalezením kamenné historie. Křížem krážem se pročesávala malá oblast lesa s nakonec skvělým výsledkem.
Vojenských kamenů se nalezlo osm. Při návratu si kamarádka všimla chybějícího vodítka. Kam jsem ho jen položila? Aha, tam, kde jsem vykonávala potřebu. Aby se nebála sama, doprovodili jsme ji s Ferďákovcem až na místo činu. Vodítko leželo netknuté na cihlové ohrádce u lesní pěšiny.
Rozdělili jsme se (Ferďákovec s dětmi jel domů) a zbytek došel pěšky za vedra do Frýdlantu přímo do restaurace Beseda. Pojedlo se celkem chutně i když u mladých slečen byly výhrady. Z nádraží se spokojeně odjíždělo vlakem na nádraží do Liberce, kde jsme si převzali batohy.
Tento víkend se neobyčejně povedl jak v počtu veselých lidí, jasného nočního nebe, padajících hvězd, tak i dobrou náladou všech zúčastněných, kteří chtěli spatřit něco úžasného nad jejich hlavami. A pokud někdo očekával víc, ať si tedy raději něco přečte o astronomii.
