Noční přesun Jizerskými horami za deset hodin

Bláznivý nápad přejít Jizerské hory v noci se zrodil nedlouho po dovolené na Berounce v hlavičce naší kamarádky, které nestačil týdenní pobyt na Křivoklátsku. Sešli jsme se čtyři odvážní vytrvalci a odjeli večerním vlakem do podhorské obce Bílý Potok.

V 19 : 15 začal náš noční pochod přes hory a doly.

Na cestě jsme se těšili na občerstvení ve vyhlášené horské chatě Smědava, ovšem čekala na nás uzavřená budova plná haraburdí.

Doba otevření  16.7.

Stezkou kolem Smědavské hory se teplota ustálila na cca 15 stupních, jenomže v průběhu putování člověk pociťoval kapsy teplého nebo studeného vzduchu . Sladký klid přehlušovaly pouze naše kroky putující tišinou.

To už jsme obdivovali krásy hor při zapadajícím slunci, kdy se nabízely neuvěřitelné rozhledy z vrchu Jizera (1122 m ), s dřevěným křížem,

do širého okolí. Osvětlená místa dávala tušit vzdáleným městům, obzor se zaléval temnou pomerančovou zálivkou, teplý vítr se proháněl mezi skalisky. Přímo pod Jizerou se nacházela opuštěná bouda patřící Horské službě

s nádhernou verandou pro přespání. Odpočinek Na Knajpě se hodil k rozhodnutí kudy dále. Spatřili jsme spící slatě na Čihadlech, z níchž nás hnali komáři.

Noční obloha plná hvězd a souhvězdí s dorůstajícím Měsícem, doprovázela čtyři poutníky průseky lesa po značené cestě neobydlenou divočinou spící přírody. Naše zastávka na vyhlídce Krásná Máří nás odměnila báječným pohledem na osvícené Hejnice a další vesnice.

Při chůzi se již používala svítilna, ale Velký vůz nás více doprovázel než po půl noci zapadající zářící Luna.

Na Hřebínku jsme si odpočinuli i posilnili se před delší trasou. Po nových prkenných lávkách podél Bedřichovské přehrady se nešlo ideálně, neboť se často zakopávalo o mezery v prknech. Kolem třetí se snědly poslední zásoby na Maliníku a u České chalupy se začalo pomalu rozednívat. Po páté ranní jsme se rozloučili u Muzea a každý šel dospávat teplý dusný den. Trasa dlouhá cca 36 km nám trvala zhruba 10 hodin.