Koledníci na Vánoční louce

Pěkná tradice vznikla s příchodem adventu, když se každoročně sejde několik nadšenců. aby se společně setkali, popovídali si či zazpívali koledy na Vánoční louce v srdci Jizerských hor před jesličkami s Ježíškem.

Devátého dne měsíce prosince roku dvacátého třetího družina devíti poutníků putovala po roce vzhůru do hor zasněženou krajinou,

nad níž se občas objevilo okno svými paprsky žehnajícího slunce, aby ulevilo přírodě pod skrývající se inverzní pokrývkou.  Blížící se silný vítr nacházel se ještě stovky kilometrů od vsí v podhůří. Poutníci si oddychli v přístřešku u Alžběty ,

u níž vzájemně nabídli a posvačili dobrého jídla i lačného moku. Bílé hmoty nadále na stezce přibývalo, nad vodopády se vyšlapala úzká pěšina vzniklá od předešlých návštěvníků.

Ve chvíli kdy poutníci šlapali výše k horám, se o 100 km dále na jih v Praze v katedrále sv. Víta rozezněla zádušní mše za knížete Karla Schwarzenbergera zemřelého 12.11. který byl též vzdáleně spojen s touto krajinou.
Setkání na rozcestí u Tetřeví boudy s postavami klouzajícími na prknech do kopce v obou směrech, proběhlo bez nejmenších třenic, čemuž kvitovali obě strany putující na Žďárek. Od tohoto rozcestí vedla cesta ve stopách běžeckých k sedlu Holubníku hlubokým sněhem.

Pepa K. se rozeběhl jakoby chtěl ukázat, že se nemáme čeho bát. Postupně mu docházely síly a délku kroku stop upravil na běžnou chůzi.

První čtveřice došla k přístřešku v sedle Holubníku, v němž prostřela k obědu. Po půl hodince dokráčela poslední osoba přisednuvší k hostině.

Šárka M. nám povyprávěla o rozhodnutí jak dopadne tato roztomilá útulna a kolem 14 hodiny jsme se již brodili nevyšlapaným sněhem na louku za Ježíškem.

Čelo protahovací vzal na sebe nejdříve Jirka, potom Pepa, já a nakonec Vláďa.

Děvčata se plahočila někde vzadu, zapadala, válela se, ale statečně vzdorovala sněhovému osudu. Když mužská část se dobrodila k cíli, upravovala pamětní místo s jesličkami, objevili se od Sněžných věžiček dva běžkaři.  Pár v našich letech se podivoval podivuhodnému obrázku pod nímž ležel na seně Ježíšek s kulichem obklopený ovocem.

Vyhecovali jsme paní k zazpívání koledy a ona se vůbec nebránila zanotovat si s námi. Po delší chvíli se z mlhy zjevila naše poslední skupinka party a vše se opakovalo. Zpěv koled zněl okolím pro všechny radující se bytosti.

Ježíšek zářil štěstím, pro nás nadešel čas rozloučení a putování zpět do potemnělých nížin. Zatažené počasí nedávalo naději na slunečné hřejivé paprsky. Po několika metrech jsme potkali Jiřku, která nás neustále vyhlížela a tím pádem se nechtěně přibližovala k zasněžené louce. Vracela se s námi přes sedlo, zasněženým chodníkem na Žďárek, kolem Štolpichu až postupně celá parta

sešla k dolním partiím ferdinandovských svahů.

V obci se zvolna zvedal prudký nárazový vítr, jenž v nočních hodinách bude nepříjemně dorážet na střechy domů.

Kdo chtěl navštívit Jirku měl možnost si odpočinout, zavzpomínat či napojit se. Zastavila se i Petra, aby se s námi viděla a popřála k Vánocům. Ti co zůstali, využili otužování v ledovém  potoce a na závěr dne si vyslechli příběh na dobrou noc Šepot z lesa. Video z výpravy zde.