Po schodech nahoru dolů kolem Krásné Lípy Českým Švýcarskem

Sezonu spaní pod širým nebem jsme původně chtěli završit spaním  15.9 – 16.9. na Martinské stěně

nedaleko našich domovů, nicméně předpověď krásného počasí nás vylákala poznávat nová

místa v okolí Krásné Lípy. V hojném počtu, s jedním přestupem v České Lípě, kde se k nám přidal

poslední člen party, jsme se vydali k Lučnímu baru.

A protože vymotání z města je pro mě vždy oříšek, na radu místní dámy jsme se vydali

cestou ke žluté, čímž jsme minuli mauzoleum textilního továrníka Dittricha.

V baru jsme se rychle zorientovali, umleli a uvařili si kávu, čaj, zakousli  tatranku,

zapili to kofolou a peníze naházeli do plechové kasičky. Starší se napojili v křesílkách

u stolečků, mládí se usadilo u ohně. Odtud jsme vyrazili opět špatným směrem! Ještě, že náš ostražitý navigátor hlídal naše kroky

a téměř včas nás nasměroval na správnou cestu. (No téměř..,kdyby se na GPS podíval o minutu dříve, nemuseli bychom  se zbytečně  vracet 100m)

Procházeli jsme rozlehlými pastvinami s různorodým skotem směrem do Kyjova.

Zde jsme se napojili na Köglerovu NS a začlo to pravé adrenalinové dobrodružství.

A tak jsem vytáhla zázračný  lektvar z Tater a začli jsme společnými silami klesat do údolí……,

přes Sýrový potok,

….abychom si to opět vyšlápli nahoru…

Cíl dnešního dne – Kyjovský hrádek a předhradí.

    

Uchváceni nádherným místem Kyjovského hradu, jsme si začali vytyčovat nejvhodnější území k přespání. Stateční pod širým nebem. Ti, co se nekamarádí s hmyzem, v plátěných domečcích. Rozdělali jsem oheň a povečeřeli. Musím říci, že o mou sekanou byl neobvyklý zájem a tak jsem Fidouškův díl vyměnila za párky. Jedlo se, pilo se a zpívalo se. A zase se pilo… A pilo.

Náš navigátor a mravokárce v jedné osobě neměl šanci tuhle tlupu uhlídat. Tři kávové rumy a litr hruškového fernetu prohloubili v „mlaďasovi“ zájem o hvězdnou oblohu a „rychnovákům“ propůjčil smích do pozdních večerních hodin.

Pohled na hvězdy, teplé ponožky a Fido se postarali o můj klidný spánek. Avšak některým starost  a péče o své nejbližší nebo zima nedovolila v klidu spát.

Po snídani jsme vyrazili do údolí Křinického potoka. Že to bude pro kolegyni nejtěžší zkouška odvahy tohoto víkendu, jsme netušili. Ještě, že jsem z předešlého dne uchránila  Tatranský čaj. Zatím co pro někoho sestup znamenal pomalu smrt,

 

jiní si s radostí vylezli na Hradní jehlu.

 

 

Na rozcestí u Křinice jsme se opět rozdělili. Polovina si zaběhla k jeskyni Klenotnice a k jeskyni Vinný sklep. Objevením této jeskyně si ale nejsem jistá.

společně jsme došli opět do Kyjova. Restaurace Na Fakultě byla ještě zavřená, ale paní se slitovala pootevřela okénko, udělala nám kávu a natočila nezbytné nápoje. Než se nadála, stála jí tam fronta dalších pocestných.

Zamířili jsme ke zřícenině hradu ze 13.století  Krásnému Buku, ze kterého zbyla jenom studna.

Protože hrad, stejně tak jako nedaleký Tolštejn, využívali lapkové, byl Žitavskými vypálen a  už nikdy nebyl obnoven.

  

Zpět v Krásné Lípě. Zde jsme se rozdělili. Jedni pospíchali domů, druzí rozhodli, že se tu zdrží ještě na oběd. Na radu zdejších navštívili jsme místní hospodu. Na dveřích nálepky:

EET POKLADNA, BEREME TYTO KARTY.

Na dotaz: Berete tedy karty?

Číšník odpověděl: Ne, ta cedule je tam jen tak, že máme pokladnu.

No nic, co nabízíte k jídlu. Přinesete nám  jídelní lístek?

Žádný nemám, já vám to řeknu. A dáte si k pití?

Kofolu.

Tu nemám.

Tonik.

Jo, ale musím ho jít nejdřív koupit.

Tak to můžete  koupit rovnou tu kofolu. Uděláme to jinak, co máte?

Sprite.

Dobrá, dáme si Sprite a pivo.

Objednali jsme si 1x karbanátek, 4x sýr, 1x řízek, přílohy jsou jedno, stejně to číšník popletl.

K tomu jsme přiobjednali 5x tatarku. Po zjištění ceny jsme jednu zrušili. Tudíž byly

objednány 4tatarky.

Rychnováci chtěli uplatit své stravenky: Berete tyhle stravenky?

Jojojo,  určitě bereme, jen se radši dojdu zeptat šéfa………tak tyhle nebereme.

Chtěli jste 2 kečupy?

Neee. 4 tatarky.

Po přinesení jídel, kdy 2 přílohy byly prohozeny jsme se tatarek nedočkali, tak jsem pro ně šla. Vrátila jsem se však s prázdnou,ale už nám je nandávali. V polovině jídla přišel  číšník  s pěti tatarkami. Ta porcička nestačila ani k té půlce sýra! Jedinou útěchou nám byl účet. U rychnováků se sekl asi o 30,- u libereckých až o 40 korun. Tři z nás se na závěr před odjezdem vlaku do Liberce rozeběhli ke včerejší vynechané Dittrichově hrobce. Zbytek si krátil čas v cukrárně u kávy, kde je čekalo další překvapení. Holky si objednaly 2 poháry. Když je číšník přinesl, dal jim vybrat, jelikož nevěděl, jak se který jmenuje, natož jak vypadá. Se směsí dojmů jsme opouštěli Krásnou Lípu!

Přesto to byl pro mě nádherný víkend strávený s přáteli.

Čau příště!