Podzimní cyklokros hradčanskými roklemi
Po delší době se opět rozhodlo vyjet si na kole na výlet do panenského území Ralsko. Překvapivě se nás sešlo více ( sedm zkušených plus jedno dítě)
jako bychom se chtěli rozloučit s povedenou sezónou putování po vlastech českých. Pošmourné počasí s příjemnou teplotou nezvyklou na říjen nám naprosto vyhovovalo. České dráhy jako obvykle měli nedostatek místa pro všechny kola ač tento směr na Českou Lípu je hojně využíváno cyklisty. Naštěstí jsme se vešli, ale s vědomím zeštíhlení uličky pro cestující.
Cíl cesty byla obec Hradčany s jejími stěnami.

Z Mimoně jsme se rozjeli rozlehlými lesy do centra Ralska. Jak se však projíždělo pěšinou, kolem stromů vykukovaly na nás houby a někteří nadšenci je ochotně sbírali. Při cestě jsme nalezli jakýsi výstupek ve skále , malou jeskyni.

Z Hradčan jsme zamířili na zdejší vyhlídku.


Samozřejmě bez kol.

Rozhled do dalekého okolí zkalilo zatažené počasí, takže vrcholky věhlasných vrchů se halily do mlhavého závoje.

Pak, ale nadešel cyklokros pískem a přes kořeny stromů. Projížděli jsme po turistické značce roklemi,
kde to nešlo, vedlo se kolo vedle nás.

Tam někde v hloubce lesů nad Dlouhou roklí na skalnatém vršku na větvi smrku vlaje naše další klubová vlajka.

Abychom se déle nevyčerpávali rozhodlo se vrátit se asfaltkou do obce Hradčany, v níž jsme navštívili Lesní koutek pro handicapované živočichy.

Vyskytovaly se tu nejrůznější lesní zvířátka od káněte, krkavce, vrány, lišky, holuby až po tchoře, atd. Přestávka v nedalekém občerstvení přišla vhod.
Času moc nezbývalo, příjemné podzimní počasí se krátilo k večeru ( teplota kolem 17 st), proto se začlo přepočítávat kolik hodin nám zbývá do prvního ideálního možného odjezdu.
Video : Sedm spokojených statečných díl 1
Video : Sedm spokojených statečných díl 2
Po cyklotrase VLS jsme si to zamířili okruhem na Mimoň. Lesní asfaltka plně vyhovovala, leckoho překvapil jeden kopec v této pustině, ovšem pak ten sešup stál za to. V hospodě Na Blízalce jsme se shodli, že ten ideál vlak nestihneme, radši si odpočineme a najíme. A tak se uskutečnilo. Některým to po jídle nestačilo a kopli si do míče, vlastně do stresové míčku. My jsme s přehledem vyhráli 12 : 5 ač s tím nikdo nepočítal. Unavení jsme na chvilku zasedli na lavičky. Čas tlačil a část výpravy se oddělila a jela napřed. Díky GPS jsme se neztratili. Ovšem stalo se něco neskutečného. Ve městě po přejezdu železničních kolejí při naskakování mi z kapsy u bundy vypadl mobil přímo pod kola za mnou projíždějícího auta. Už jsem se s ním v duchu loučil, protože osobní vozidlo ( asi favorit nebo felicie) jelo opravdu pomalu a poctivě oběma koly telefon přejelo. Díky pevnému nevzhlednému obalu se přístroji nic nestalo a běží bez potíží do teď.

Na mimoňském nádraží jsme se všichni sešli. Po příjezdu vlaku jsme si oddychli, že vzal všechna naše kola, byť prostoru v osobáku moc nebylo. Je to vždy loterie, jet s kolama vlakem. Výlet se náramně vydařil, kdo by v říjnu předpokládal, že si tak krásně zajezdíme. Délka trasy cca 40 km, tak akorát i s prohlídkou okolní fauny a flóry….












