Klídeček u Sloupu

Letní vedra jsou neúprosná a nikdo se v nich nechce plahočit s plnou polní na zádech a tak mi dalo hodně práce vymyslet něco, aby všichni byli spokojení.

Co ke Sloupu. Samuelovu jeskyni už známe, co takhle navštívit poustevníka Cyrila.Jojo. Vyrazíme

již v pátek po práci, alespoň nebude takový hic a v sobotu se zajede pro dítko do Mařenic. Hníčata s Rychnovandou pojedou tedy autem, zbytek dorazí do Cvikova busem. Ze  Cvikova do Radvance je to zhruba 5 km. Půjdeme v klidu, však je do deseti světlo a navečer bude příjemněji.

 

S Hníčaty jsme plán ještě malinko poupravili. Bože, jaká je to paráda, když na autobusák dorazí vaše Taxi, naskáčete do auta, batožiny do kufru a vyhodí vás rovnou před teráskou, kde na vás čeká zbytek party. Dali jsme si kofolu a pivko a vydali se za Cyrilem.

 

 

 

 

 

Pozdravili jsme Cyrila a prošli Sklepní uličkou. Kousek za ní se nacházela naše louka.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Hned první zákoutí bylo to pravé. Šťastni jsme rozložili náš tábor, plachtu pro spaní pod širákem, vytáhli vařiče a hromady jídel a pití a štěbetali a štěbetali….

Všichni byli nějak moc spokojení. Jak málo stačí ke štěstí. Nic neujít, válet se a povídat si. A to jsem si myslela, že půjdeme alespoň kousek  z Okruhu kolem bývalého Vilímkova rybníku.

To určitě. Ušli jsme asi tak 500m!  Zítra si to určitě nahradíme.

 

 

 

 

 

Ráno jsme se rozdělili. Hníčata jeli vyzvednout  dítko z tábora do Mařenic, my se vydali na skalní hrad Sloup.

 

 

 

 

 

 

 

 

Pod hradem jsme se zase všichni sešli a zase rozdělili. Někdo šel napřed hledat restauraci, kde bychom se mohli najíst, zbytek se šel podívat na Malou cikánskou jeskyni. V plánu byla i Velká cikánská jeskyně, ale tu jsme nějak minuli. A protože už bylo zase ohavné vedro a chtěli jsme být co nejdříve na Radvaneckém přírodním koupališti, nikdo se k ní nechtěl vracet.

Nebo možná jenom já. Čím dál hůř snáším vedra!

 

 

Čas letěl jako bláznivý. Najednou jsem zjistila, že máme opět časovou tíseň. Moje vlastní dítko, které šlo na puťák po několika letech, mělo sraz  v Liberci v určitou dobu, což bychom s ČAD nemohli stihnout. A tak jsme se nakonec vezly autem my dvě hraběnky, na úkor jiných, kteří se obětovali a jeli busem.

 

 

 

A tak jsme dorazili domů včas. Všichni byli plně spokojeni. Pochvalovali si pobydleníčko na louce, ušlých pár dostačujících kilometrů (metrů), pokec, prostě paráda.

Jen jsme tak nějak  nedoobešli Okruh po červené, jeskyni jsme taky tak nějak vynechali,…….

ono bylo tak nějak dost vedro

a všem to bylo úplně jedno.

 

Tak se sem budeme muset  vrátit. Třeba v zimě!!!