Pohodlné splutí Jizery aneb mít virózu se nevyplácí
Slunečná neděle nás uvítala po delším čase příjemnými teplotami a my využili odloženou plavbu na kánoích na řece Jizeře na dnešní svátek Den otců.
Třemi auty jsme se dopravili ke Žluté plovárně u Malé Skály, z níž jsme po desáté hodině vypluli sedmi loděmi v sedmnácti lidech ( pět dětí + pes).
Ostatní ( 3+2) na nás počkali u Zrcadlové kozy v Dolánkách. Voda mokrá o teplotě prý 11 stupňů C.
Tak tedy vypluli jsme nad jezem, jenž se všem v pořádku podařilo sjet, a pokračovali jsme v pohodě dál po řece. Pravda někteří kroužili okolo nás jak na kolotoči, proto my , co nepluli poprvé , si užívali plavby s háčkama na přídi.
Holčiny se plavily společně plus dospělý, stejně tak kluci. Jedna dvojice však stojí za zmínku. Mladý pár minulý den slavil přehnaně narozky a nyní dopoledne si ,, užíval ,, menší dezorientace na vodě stylem levý břeh pravý břeh. Když už se zdálo, že najdou konečně společné pádlování, zatracená viróza je přemohla a oni poznali jak vypadá křest vodou jizerskou. Jo, s virózou si není radno začínat…
Většinu věcí volně plujících se podařilo zachránit. Oba natolik vystřízlivěli, že po dokončení plavby v parku usnuli vysílením. Zpět ke kánoím. Naše trasa vedla do Dolánek, kde se obvykle končí či přenáší lodě na další splutí řeky. Než se doplulo k zastávce Zrcadlová koza plavili jsme se lehčími peřejemi několikrát.
Všichni je zvládli na výbornou.
Na břehu naší jediné zastávky jsme se na dvacet minut utábořili, posilnili, doplnili stavy na kánoích o dětské členy a ve 13 hodin předávali lodě společnosti na Žluté plovárně.
Vyprávěním kupy zážitků u občerstvení pod železnicí
a následný potřebný přesun do parku jsme zakončili výtečný den plný legrace a nových nápadů pro příští prázdninové putování.
