Pomníčky a lomy nad městem

Na neděli jsme se všichni těšili. Skvělá organizátorka (se svým psem) z party Hic, navrhla několik významných bodů kam se podívat. Chtěli jsme části našich přátel ukázat, že i u nás v podhůří Jizerských hor se vyskytují různorodé křížky s časů dávných i lehce minulých. Čáru přes rozpočet nám udělal pozvaný ctěný horal z Frýdlantska, který na poslední chvíli účast zrušil. Kamarádka byla neskonale smutná, neboť předešlý den měla spoustu práce a nestihla vše dokonale podle svých představ oznámit. Pro další skupinu – nezvanou  hejnickou – s nimiž se počítalo s toutéž akcí v jiném ročním období, bylo současné nepozvání, velká rána. Ze psaní jejich emailu vyplynulo, že neoznámený výlet jim udělal takové trauma,  že nevím sám, vzpamatují li se z toho.  Aspoň přijela kamarádka z Potoka, doplnila a uklidnila naší trojici.
Po setkání v linkovém autobuse a vyjasnění si počtu účastníků, se určil počátek výletu na České chalupě. Mlhavé počasí se postupně proměňovalo ve slunný chladný podzimní den. V Rudolfově jsme ojsme obdivovali zdejší malý hřbitov s čerstvými přírůstky hrobů.

.

 

Po té se skupina vyškrábala na Žulový vrch, z jehož vrchu jsme zhlíželi dolů na bývalý žulový lom. První památka Holubův kříž se hledala dlouho. Když jsme konečně místo našli, pochopili jsme proč hledání nešlo zlehka. Železný kříž byl v opravě spolku Patron, jenž zanechal upozornění opravy na stromě.

 

Posvačilo se, zdokumentoval se zápisníček o historii, načež skupinka sestoupila po svahu na cestu ke Svojsíkově mohyle vytvořené z hroudy kamenů na počest zakladatele českého skautingu a spolku Junák v roce 1914.

Nedaleko mohyly se nachází další z mnoha lomů, o němž ví málokdo. Schovaný v lesním porostu dával tušit zvláštní tajemno. V menším opuštěném dole vyplašil pes dvě srnky hledající nouzový východ před vetřelci. Bohužel naše nepřipravenost pozbyla snímku lovné zvěře. Nové překvapení se tyčilo na vyvýšeném místě skály. Spatřili jsme zřejmě totem dřevěného orla. Vylezli jsme co nejblíže a dokumentovali.

Nadšená trojice se psem pokračovala za dalším bodem.

Mlynářův kříž leží na křižovatce cest směřujících z Liberce do Hejnic.

  

Tzv. Stará poutní cesta je známá staletí. Kříž na skalce se postavil na památku mlynáře Antonína Jägera z Rudolfova umírajícího v r. 1864. Kousek odtud je vysoko na řekou Černou Nisou skalní útvar na němž ve 14 a 15. století stál strážní hrádek opředený pověstí o loupeživé osobě Černým Jírou.

 

Zbývalo spousta času pro shlédnutí funkčního žulového lomu firmy Ligranit vzdáleného kilometr na západ. Ohromný lom na těžbu liberecké žuly opravdu pracoval i v neděli. Vysoký jeřáb právě vyzdvihoval plochý kvádr vážící několik tun. Krásný výhled na celý areál, na vzdálené okolí i na žulový kříž stojící nad jámou ve slunečném počasí neměl chybu.

Pohled na Liberec mi připomněl blížící se silvestrovské ohňostroje z tohoto místa. Ovšem, když jsme se otočili, zahlédli jsme na bříze přibitý obyčejný kříž s letopočtem se jménem Petr B. a naproti nad propastí svíčky, vzpomínka na 19letého mladého člověka. Cesta zpět vedla ke křižovatce Mlynářova kamene, odkud jsme se vydali ke skále s Lönsovou pamětní deskou, vzpomínkou na německého básníka, který padl asi ve Velké válce v r.1914 nemající nic společného s Jizerkama.

Naše kroky vedly po nové štěrkové cestě ke Skautské studánce.

       

Vyschlý pramen jen podtrhl tragické sucho v celé republice. Další křížek neznámý se vyskytoval nedaleko Strážního buku, od něhož jsme se přesunuli k Löwyho památce.

Trochu odpočinku na svačinu jsme si užili na blízkých skalních útvarech se zarůstajícím výhledem na město a visícím zapomenutým modrým batohem od náhodného pocestného. Návštěvou posledního křížku Soni Kučerové, kterou někdo v r.1966 zavraždil, se ukončil výlet za památkami z nejbližšího okolí.

Závěrečná stezka na Výšinu s občerstvením se nám stala odměnou za krásně prožitý den.