Popova skála a hrádecký koncert

První výlet v podzimní sezóně se uskutečnil v září v  sobotu za malého zájmu Party Hic, což svědčí o klesající tendenci cestovat po okolí kamkoli  v nepříjemném a hlavně v nevyzpytatelném počasí. Na nádraží jsme se sešli čtyři ( jedno odvážné 5leté dítě ) a pes. Předpověď počasí – z počátku polojasno později déšť na celém území se v Hrádku nad Nisou, kam jsme se vydali, nekonal.

Oblačno bylo, chvíli i slunečno, ovšem dalo se to vydržet, případně jsme se stále převlékali. Od vlaku se vyšlo směr žlutá a dále po modré na mírně vystouplý kopec se skalnatým vrcholem ve zdejších Lužických horách.

Při cestě jsme narazili na vyhaslé, ale ještě trochu doutnající ohniště.

Podařilo se jej ,, zprovoznit ,, a už se opékala kuličková sekaná ke svačině.

Samozřejmě se oheň při odchodu řádně pokropil, neboť správný zálesák nezanechává po sobě nižádné stopy.

Již jsme se nacházeli mezi skalnatými vrcholy s mlhavými rozhledy na Lužicko,

okolo samá tábořiště a trasa nás zavedla na první oficiální vrchol Kohoutí vrch,

kde jsme zanechali podpisy ve vrcholové knize.

Na konec jsme spěchali za nepříjemných strkanic  na konečný vrch zvaný Popova skála. Zdejší vyhlídka se tyčí 565 metrů nad mořem

a je odtud možno vidět Žitavu, Lužické hory, Hrádek n/N a celé pohraničí polské i německé.

Druhá část výletu se týkala večerního ( v 19 h) koncertu skupiny hrající Waldemara Matušku v Hrádku nad Nisou, kde se konaly slavnosti.  Přijeli nám na proti tři členové party a určitě se s námi nenudili.

Abychom zbývající čas správně zužitkovali navštívili jsme nedaleký zatopený lom Kristýnu.

Zhlédli jsme kostnatého Tobiáše v místním info centru, abychom poznali sami sebe. Příjemný koncert se vydařil a Štěpánek, který s námi ušel bezmála 16 km mohl jít spát….