Přespání v Tisícové jeskyni

Až poslední květnový víkend se nám podařilo zažít přespání pod širákem přesněji pod převisem Tisícový kámen v Máchově kraji. Koronavirus znatelně slábl, byť ve vlaku bylo respirátorů stále zapotřebí. Okolo nás cestovalo několik rodičů s dětmi s podobným cílem, aby navštívili přírodu. S plnou polní na zádech a dobrou náladou, s neutišitelným Štěpánkem jsme naplánovali příjezd vlakem do Blíževedel,

odkud se samozřejmě se zastávkou v potravinách pokračovalo k doupěti Liščárna. Tu jsme kdysi navštívili.

Co si pamatuji bylo to po vítězném hokejovém zápase ve skupině se Švédy na MS. Nyní se historie opakovala též vítězná. Jen nás bylo více. Vladimír vytáhl na výšlap synka, Jana se také přidala a zbytek jako vždy. I se psem. Za jasného dne s přeháňkami jsme obdivovali výhledy ze skal na majestátní Ronov se žlutými lány řepky.

Našli jsme Liščárnu a ukázali ji všem.

Šárka navrhla jít rovnou za nosem lesem přímo na jih k vysněnému převisu. Vylézali se prudké skalnaté kopce pomocí lana, které nosím poslední dobou u sebe.

Objevili jsme v odlesněném pískovci mnišskou jeskyňku s obrázkem Panny Marie, zřejmě poustevní místo.

Obdivovali jsme další upravený převis, jehož součástí byla nedaleká latrína, podle níž jsme nalezli další známky lidské činnosti.

Slunce hřálo, my se svlékali, pak zase oblékali, dle toho jakým terénem jsme procházeli. Posilnili jsme se vlastním obědem, u něhož jsem poprvé využil chemické reakce k ohřátí jídla bez ohně pro případ, budu li tento způsob někdy potřebovat. Nakrájené ohřáté jídlo v izolovaném pytlíku vcelku chutnalo.

Dokráčelo se k vrchu Husa, u níž se část bandy rozdělila, aby shlédla kamennou husu. Cestou za spaním jsme míjeli cestovatele se stejnými záměry jako u nás. Rychle jsme se tedy přemístili blíže k našemu cíli. Procházeli jsme kolem loni využitého převisu spěchajíc k Tisícové jeskyni. Nějací poutníci zde seděli. ale nejevili zájem o přespání. Složily se batohy a já se Šárkou běžel obhlédnout jiné eventuality v okolí. Slézali jsme po rokli  a opravdu našli pěkné doupě zvané Vlčí.

Ve skále vybudované dřevěné lavice, ložnice, ohniště  s nedalekým vyzdobeným křížem s daty se v příšeří tajemně vlnily. Naše promočené boty od mokrého borůvčí s přeháněk chtěli urychleně usušit. Konečně, stejně jsme při návratu potkali trampy jdoucí na toto osamělé místo.

Rozhodlo se usadit se pod velkým převisem pod Tisícovým kamenem. Vybalovaly se z batohů potřebné věci k přespání, přeháňky nás nevzrušovali, neboť včas donesené dříví, díky Pepo, hořelo. Najednou se octli u převisu dva taťkové s dětmi a poprosili o kousek pro sebe. Rádi jsme přijali novou společnost.

Z ničeho nic se objevili na této mini stezce kolaři. Přijeli se schovat před deštěm. Starší muži sportovně oblečení dorazili z pivovaru Lobeč chystající se uniknout před sprškou.  Překvapilo mne jak se na sportovních kolech můžou bezpečně pohybovat po nezpevněných pěšinách. Oblačnost se přehnala a jezdci vyjeli za dalším dobrodružstvím.

Večer se rozfajroval oheň k ohřátí uzenin, čaje a povídali jsme si s návštěvou vedlejší ložnice.

Před tím než padla tma jsme seběhli se Šárkou k pramenu pro vodu, abychom se pořádně unavili. Malí kluci odešli spát, Štěpán s Fidoušem chrněli také, jen dospěláci stále hovořili až téměř k 23 hodině.

Do ohně hleděli pouze tři unavené osoby do doby posledního vhozeného polínka. Po vyprávění pohádky vesměs spících parťáků začlo rušit lesní ticho hluboké chrápání sousedů z Prahy. Šárka poprvé doposlouchala příběh a při tom hlídala neposedného psa, který nevěděl co chce. Zkoumal okolí, po té si vyhrabal pelíšek v roští nebo se vracel ke spacáku. K ránu mírně sprchlo, ale vyloženě zima nebyla.

Slunný den probíhal  v dobré náladě, měli jsme se setkat s našimi  nejstaršími, což se také uskutečnilo. Odchodem z tábořiště v dopoledních hodinách jsme se přesunuli kolem Vlhoště

do Holan za obědem z posledních zásob,  kdo chtěl, dokoupil si jídlo v místním vietnamském obchůdku. Slunce zakryla oblaka a vloudil se chlad, jenž nás doprovázel na terasu restaurace. Maruška s Jardou tu obědvali, aby se zahřáli teplým jídlem. Trochu zmatku vneslo servírčina kofola, kterou si nikdo neobjednal, ale Jarda to vzal na sebe. Na vlakovou zastávku v Zahrádkách jsme putovali po modré rozděleni na nadšence, kteří navštívili mizející ruiny Jiljov i z map.cz a já s Jardou jsme prošli lipovou alejí za skřehotání žab až ke kryté zastávce.

Společně celá parta dokráčela do Zahrádek k odjezdu vlaku do Lípy, kde na nás čekala mamka Štěpánka. Kluci ve vlaku ihned vytuhli i se svými respirátory na rtech…