Putování Českým Středohořím na Kalich

V sobotu, 12.června, nás pět nadšených pěšáků vyrazilo s plnou polní vlakem do Liběšic. No, pět nadšených jsem přehnala. Mamka s Jardou byli spíše přemluveni a šli jen proto, aby se znovu ujistili, že už to pro ně opravdu není.

Podél kolejí jsme pomalu stoupali přes Dolní Chobolice do Horních. Mařence to ten den moc nešlapalo a já jako hodná dcera vyhoupla jsem si její batoh ze předu na svá ramena. Ta klesla až ke kolenům, nicméně nedala jsem na sobě nic znát.

Vidina nedalekých rybníčků s přístřeškem mě hnala kupředu. Ovšem za zatáčkou se cesta vytratila a my zoufale běhali zarostlou loukou, lesíkem sem tam.  Může někdo hodinu hledat, najít, ztratit a zase hledat a najít rybník? Může!!!

Stáli jsme téměř na začátku a už jsme byli vyčerpaní.🤪

Cesta nás vedla kolem čůrajícího koně, studánky s přístřeškem, kde jsme přečkali menší deštník. Avšak na protějším kopci, pár desítek metrů od nás, se v hustém dešti  draly prudce kapky k zemi.

Pokračovali jsme dál ke kopci se zříceninou Litýš na vrcholu, kde jsme předem určili náš nocleh.

Ovšem nerovnost terénu a strmý závěrečný výstup mě utvrzoval, že dnes budeme spát ve větvích. Naštěstí se skalka dala obejit a na vršku nás čekala parádní rovina.

Já, Jana a Aleš jsme spali pod celtou, mamka a Jarda tradičně pod stanem.  Jen místa na močení bylo málo a tak jsme kropili přímo na cestičku. Jakou jsme si pak ráno připravili skluzavku!!??

Jinak budíček samozřejmě proběhl. Víte, jak řve mrouskající kočka?

Ráno jsme se rozdělili. Mamka s Jardou šli napřed do Ploskovic, my vyšlapali na Kalich.

Nádherné rozlehlé zbytky hradu, z kterých byl daleký výhled. I na Sedlo!! Zase to Sedlo! Aleš ho vidí snad ze všech koutů republiky a tak jsme o Sedle slyšeli asi 300x.

Tak jsem ti ho alespoň vyfotila.

Vynechali jsme zříceniny Pannu a Trojhoru. Takže se sem budeme muset brzo vrátit.