Rekreace na pomezí Krkonoš

Krásný slunečný lednový víkend jsme si užili na chalupě na rozhraní Jizerek a Krkonoš poblíž Zlaté Olešnice v 700 m nad mořem na samotě obklopené horskými loukami. V pátek přijela Šárka se psem Fidem, mamkou Marií, běžeckou legendou Vláďou, jeho synem Štěpánem zkulturnit a zatopit v kamnech, neboť topilo se pouze v jedné místnosti, v ostatních světnicích zůstala teplota mírně nad nulou 2 st. Výhodou u některých bylo, že na suchém dvojzáchodě netrpěli (s mobily) dlouho

a hned přiběhli do ohřáté kuchyně. Většina party přijela v sobotu dopoledne. Já se dopravil busem přes Příchovice na zastávku vzdálenou od cíle cca 2 km. Vezl jsem si běžky, pomocí nichž jsem se domníval, že uskutečním sjezd k chalupě. Ovšem mráz způsobil namrznutí sněhové pokrývky, po níž jsem se při sjezdu bořil a nedokázal manipulovat s lyžemi dle libosti. Musel jsem běžka sejmout a jít pěšky do údolí nevyšlapanou pěšinou. Sem tam se nacházela stopa, určitě staršího data. S batohem na zádech s běžkami v ruce jsem se  po 40 minutách plně zpocený objevil u chalupy. Po mém odpočinku mužská část osazenstva vyšla s běžkami na okruh směr Prdek.

Po mých stopách jsme vystoupali k hlavní silnice od níž jsme přes louku použili konečně běžky v plné parádě.

Jelikož čas oběda nastal, zastavili jsme se v oblíbené hospodě Na Perličku – Na Prdku.

Mezitím se na chalupu dostavila rodina Růžičků bez lyží, ale s bobama. Šárka Jirku nemusela vůbec pobízet k dovádění na sněhu, čemuž se nejvíce podivovala Klárka s Hankou. Iveta ucítila volání sluníčka a šla s touhou se opálit mimo obydlí. Po bobařských experimentech na svahu se všichni odebrali do stavení usušit  promočené věci.

Po jídle v restauraci jsme se vydali běžkovat na vyznačený menší okruh přes hodně frekventovanou sjezdovku.

Trasa se zvolila nová tudíž do kopce. Sníh díky slunečním paprskům tál. takže nebyla taková námaha kopec vystoupat. Menší potíže se objevily na stinných zledovatělých místech, s nimiž jsme si hravě poradili.

Ačkoliv byl Štěpán v sezóně poprvé na běžkách, ostudu neudělal, v pohodě sjížděl a nebrmlal.

Zakončili jsme okruh na stejné louce a připravili se na návrat. Sjíždění na běžkách v měkkém hlubokém sněhu není nic moc. S Vláďou jsme se dohodli, že svah budeme sjíždět stylem cik cak. On první, já za ním a Štěpán poslední,

vychutnávajíc povrch zasněženého svahu. Protože se mu prkna vždy rozjely, ze strachu raději absolvoval brzdu zadnicí či předkem, tedy pádem popředu. Kroutili jsme hlavami nad touto zálibou, nicméně proti gustu… Jen bude zatraceně promočenej, pomyslel si otec. Kolem 15. hodiny jsme se všichni setkali v teple ve starém stavení. Ani nestihly boty vyschnout, když celá tlupa včetně Marie vzala útokem místní louku s nápadem jízdou dolů po čemkoliv.

Velké mísy, kovové či plastové, zasednuté jezdci v rychlosti zaostávaly. Vítězily klasické boby s dojezdem až na zápraží chalupy.

Nejvíce v tom uspěl zkušený Jiří. Nejrychlejší sjezd uskutečnil Vláďa. Šárka jako vždy jela na jistotu. Klárka nedojela do cíle ani společně se Štěpánem, vyklopili se.  Hanka se nechtěla promočit, alespoň fandila. Marie dokumentovala, Štěpán zkoušel jízdy většinou v páru. Já se snažil dojet do cíle před západem slunce…

Teplé sluneční paprsky přestaly hřát po půl páté a nastal čas na grilování před domem.

Opékaly se párky, hermelín, housky a v chalupě kdo chtěl bílá klobása.

Kukačka nám ohlásila krkonošský čas a brmlala něco o medailích…

Večeře s přílohami jako kečup, hořčice, cibulová pasta či česnek chutnaly všem.

Na řadu přišly herní dovednosti. Kolektivní hra s kartičkami na nichž byla vyobrazena nějaká událost, věc, atd. a hráči museli přibližně uhodnout letopočet plus mínus a zařadit ji v posloupnosti času. Šárce se udělalo nedobře z nízkého tlaku či hříchu, že si zas lokla frťana alkoholu. Hru v kostky, ovládla Marie jíž se cíl deseti tisíc bodů povedl nejdříve. Desátá hodina odbila, když se rozhodovalo, kdo kde bude spát. Vytápěná místnost, přesněji přetopená místnost mi osobně nedělala dobře a zvolil jsem půdu s teplotou 2 st. nad nulou. Ke mne se přidaly holky Hanka s Klárou. Vzal jsem si s sebou teplý péřový spacák, ovšem děvčata dostala slabý letní a navrch deky. Před usnutím se vyprávěl příběh o dvou mladých lidech, kteří se vypravili do opuštěné trampské osady.
V noci se probudila Klára klepající se zimou a tak se rozhodla odejít dolů k tatínkovi zahřát se. Zanechala Hanku na pospas osudu, čímž způsobila po chvíli probuzení kamarádky chladem v místnosti. Hodil jsem ji deku a spalo se dál. Ráno po snídani si každý dle své záliby šel projít na procházku prosluněným krajem.

Před výletem jsem se vykoupal za svitu slunce ve vaně sněhu a Jirka se v trenýrkách rozcvičil nad zamrzlým sněhem. Místo Šárky se udělalo nevolno Marii, snad důsledek nárazu do trámu či zkaženého jídla.

Já, Vláďa, Štěpán jsme vystoupali na Rejdický kopec pro moje odlovení vrchu, ostatní bobovali na nedalekém kopci,

Po chutném gulášovém obědě s tradiční kávou na závěr, si parta naposledy užila  sněhu v okolí jízdou v kopcích, načež se všichni rozloučili, vzali batohy a odešli nebo se sklouzli k zaparkovaným autům na jeden km vzdáleném parkovišti v obci Zlatá Olešnice.