Skály krkavčí a sopka Stříbrník

Naše sedmičlenná skupinka se psem se sešla na nádraží, ze kterého následovala jízda vlakem do Křižan. Zde jsme počkali

na další členku Amazonku naší výpravy a vydali se směrem na Krkavčí skály. Po pěšinách mokré trávy si mladší mezi sebou dávali babu. Pohyb pro zahřátí neb teplota nevystoupila výše jak 8 stupňů. Studený vítr nepříjemně dul po celý den.

Krkavčí skály se tyčily docela dost vysoko nad úrovní terénu, ale po hřebenu po němž jsme my putovali to nevypadalo tak zle.

Na menším nádvoří u skal se nacházelo dřevěné přístřeší, v němž jsme si odpočinuli a řádně posilnili.

Expedice pokračovala dále po zelené značce, pak po silnici na Žibřidice.

Na vršek sopečného původu zvaný Stříbrník jsme se vyškrábali za hodinku. Krásně stromy a křovinami romanticky zarostlé úpatí, zakrývalo čedičový vrchol. Skalnatý vrchol varhanovitého typu nás nadchnul.

Vylézali jsme na šikmý vršek jeden za druhým, abychom se pokochali výhledem po okolí.

I když jsme očekávali sluníčko dle předpovědi nic se nedělo a tak podzimní inverzní počasí pokračovalo dalším mlhavým dnem.

K poslednímu cíli do Hamru na jezeře jsme se museli ,, probahnit,, díky pracem těžkých strojů Českých lesů na lesních cestách.

Na vzpomínku na Stříbrník nám pak připomínaly zamazané nohavice kalhot, boty .  Díky stále běhající mládeži něco tempem opadalo. V hotelu Pacifik jsme se nasytili do sytosti .

Před odjezdem domů autobusem se na můj popud odehrálo mini utkání holky- kluci, které holky vyhrály po boji 7:6.