Sláva v Dolní Oldříši
Jakékoliv slavení mých kulatých narozenin jsem dlouhodobě odmítal. Představy opilců blekotající nesmysly jsem zažil spoustu, nejen proto jsem se nechystal k oslavě. Znám tolik přátel různorodých svou povahou, filozofií, kteří by se na toto divadlo jen dívali a smáli se nebo jiní, jež by se nesnesli navzájem. Kam bych je všechny umístil? Na druhou stranu jsem dlužil těm, co mne pozvali na své narozky. Když mne svědomí dokopalo akci uskutečnit, chtěl jsem podle mých not. Pobyt v chalupě v oblíbených Orlických horách. S výlety po kopcích… Zase marnost. Zamítnuto kvůli vzdálenosti. Nuže nezbývalo než se poohlédnout po zdejších chalupách u Jizerek. Chalupa objednána u hranic s Polskem v obci Dolní Oldříš poslední víkend v září. Další problém. Kolik přátel pozvat aniž by nevznikly negativní třenice? Uvažoval jsem pocitově. Zdravé jádro party Hic plus hejnické křídlo, dcerka Anežka a milá kamarádka z putování po Slovensku. I tak nás o dva přebývalo, což se vyřešilo spaním ve spacácích na podlaze pokoje. Mrzelo mne, že nemohu pozvat přátele z Frýdlantu, z jógy, z Prahy či východních Čech. To bych musel pronajmout minimálně panelák. Verze spaní venku by nic neřešilo. Nejsem typem oslňující davy lidí a těch 12 osob bylo akorát.
První renonc začal při příjezdu vlakem s následným autobusovým spojem do Oldříše v pátek odpoledne. Naše trojice Jarda, Maruška, Jana, se tak moc zapovídali, že zapomněli vystoupit ve Frýdlantu a vystoupili až v Krásném Lese. My organizátoři akce já, Šárka s řidičem Vladimírem jsme se nacházeli asi 8 km od chalupy, když se na mobilu objevilo vyzvánění Marušky, žádající o pomoc. U fotbalového hřiště v Bulovce jsme se Šárkou a psem vystoupili, abychom dali možnost starším občanům svézt se autem. Když nás míjeli, vyměnil jsem sebe za Janu, abych navigoval řidiče na příjezd na chalupu. Po kratším zaváhání ve vsi, se na konci cesty objevila neomítnutá dvoupatrová budova s rozsáhlou neohraničenou zahradou. Uvnitř vybavení pro více osob s noclehem na patře a dvěma postelemi v komůrce u rozlehlé kuchyně. Vše ve skromném původním stylu.
Mobilní signál nulový či kolísavý. Kdo chtěl chatovat nebo volat musel vyjít cca sto metrů na louku nad chatu. To bylo super! I přeci se někdy stávalo, že volající sem obrněný trpělivostí se ojediněle dočkal zvednutí sluchátka. Maruška s Jardou si vybrali nocleh ve spodní části chalupy, my ostatní jsme okupovali dva pokoje v patře. Po večeři a po pokochání místní usedlosti
jsme se uložili ke spánku. Spánek jsem vyzkoušel v obou pokojích, abych si mohl pro zítřek vybrat ten pravý (anebo jsem nechtěl být rušen řezáním…)
Po snídani se dostavily má dcera Anežka s Jaruškou, které se zvesela přidaly k dětským hrám na zahradě. Při slepé bábě jsme si užili plno legrace, hra na schovávanou v nás objevila nečekané rezervy ve vymýšlení úkrytů. ale hra na rychlé sednutí na omezeném počtu židlí ukázala dravost ženských dračic. Za hodinku přijeli Hejničtí i Petra z Potoka, Zina se očekávala odpoledne, proto jsme se rozhodli k menšímu výletu po okolí. Jarda si zvolil hlídání obydlí společně s Marií, jež si ráda po hrách odpočinula. Jirka nám nabídl kratší dopolední prohlídku k polským sousedům skrze houští a křoviska.
Samozřejmě musel pokořit nedávno vyvrácený strom a vylézt po nakloněné rovině až ke koruně stromu. Šárka nemohla být pozadu, přičemž pes třeštil oči a smutně štěkal, bojící se o svou paničku.
Prolezli jsme ruiny mlýna, kolem statku Poláků zamířili k hranicím obce Miedziana.
Okruhem přes louky se skupinka vrátila k obědu na chalupě. Odpoledne po odpočinku po obědě se čas využil k procházce kolem Oldříše.
Nejdříve parta obdivovala smírčí kříž u kostela sv. Martina, na němž si někteří z nás v minulosti také mákli při odklízení sutin. Výlet pokračoval k Lesnímu rybníku se dvěma pramicemi bez vesel. Avizoval jsem koupání, ovšem zpočátku se známým otužilcům moc nechtělo. Zima ani nebyla, teplota kolem 15 stupňů, voda trochu studenější.
Jirka se pokoušel zprovoznit velmi křehké lodě, ale s jeho váhou to nešlo. Nadešel čas lehkých vah. Já s Anežkou jsme se odvážili
pomocí pádel z větví vyplout každý na své po rybníčku. Když odvahu viděla Šárka, nemeškala a dělala dcerce kormidelníka. Dna obou
plavidel byla natolik narušená, že při neopatrném nášlapu se člověk mohl ocitnout ve vodě. Po okružní rozplavbě jsem Vláďu se Šárkou doprovodil do chladné vody rybníka k utužení ducha.
Na Webrův kopec jsme se prodírali lesíkem až k el. ohradníku. Pes Fido zkoprněl, neboť na tyto dráty má neblahé zkušenosti. Pomohli jsme mu přes vodiče přenesením a ocitli se před krávami. Čučeli na nás jako krávy, když vidí šelmy.
Pomalou chůzí jsme se dopachtili k Webrovi, načež oba vedoucí jak pes, Jirka si vyzkoušeli funkčnost ohradníku. Jo, to bylo veselo. Nováčci se slovně seznámili se zdejšími vykopávkami z loňska, když se hledala deska kdysi umístěná na památníku. Přechod na kopec Tisovec stojí za zmínku. Na počátku se nejdříve mladé krávy seřadili vedle sebe zírajíc na nás.
Po výměně gest mezi námi, doprovodili naši partu k cíli. Z vrchu Tisovce byl neuvěřitelný kruhový výhledový zážitek
na daleké Lužické hory, Žitavské hory, Jizerské hory a balón plující v dálavě nad Čechami. Pomaličku jsme se vraceli přes statek do chalupy, v níž už na nás čekala Zina, která společně s Maruškou přichystala krásnou slavnostní výzdobu.
Nadešla hodina H těsně před 18 hodinou. Na stole jsem užasl nad dovedným umem vyzdobeného dortu,
zákusky, lákavými domácími chlebíčky a poletujícími balónky, jenž budou hrát později významnou roli.
Oslavenec poděkoval s přáním – nejdůležitější je mít přátele – a po objetí s přítomnými a ťukesu s bublinkami ,
vybídl k hostině vynikajících pochutin. Samozřejmě se s jemností podával i alkohol v podobě vína červeného či bílého a nějaké kořalky. Retro hudba z reproduktoru doplňovala příjemnou atmosféru v kuchyňské místnosti. Rozhořely se debatující kroužky o všem možném. Večer přítomné zaujalo vyprávění Ivety o vyciťování symbolů z tarotových karet při vytažení jakéhokoliv vyobrazení. Někteří se odebrali na zahradu k ohni, u něhož Jirka pekl chutné maso v alobalu. Na polojasné obloze vykukující hvězdy splynuly v souhvězdí s Měsícem v zádech, který pozoroval pozemšťany v jejich nezdolném počínání. Oslavenci ubyla polovina století života a přemýšlel jaké výzvy ho ještě čekají. U ohniště se střídali jedinci ohřát se nebo si jen tak popovídat. Nejdéle vydržel kroužek kolem Jirky s Ivetou a Anežkou mezi nimiž se utvořilo tajemné švitoření než oheň vyhasl. I Jana se sem přišla též podělit o své zkušenosti. Jaruška naslouchala ve světnici, potom se prošla po zahradě, kde přemítala nad svými myšlenkami jakoby si postupně zvykala na tak početnou partu lidí rozdílných povah i názorů. Cítila se osamoceně nebo jí její energická nátura nenechala sedět? Kdo ví. To Zina s Maruškou a Jardou hlídali pečlivě krbové topení, neboť nechtěli trpět v noci chladem. Petra v chalupě barvitě líčila Šárce něco z putování Jizerkami a Vladimír se štamprdlama, poslouchal jako divý.
Jako první jsem se kolem půlnoci rozloučil s cílem aspoň nějakého spánku, při němž bych se toulal v myšlenkách o radě tří. Pokoje se rozdělily na Hejnické a Liberecké. V libereckém pokoji jsme využili matrace a dva si lehli na zem do spacáků. Anežka si vybrala sousední pokoj, zde pro ni nezbylo místo. Když se Jiří podivoval ne neexistující noční bojovkou a popřál mi dobrou noc, ozvaly se ze zdola velké rány. To praskaly nafukovací balonky s nimiž si hrála děvčata Zina s Maruškou. Nevěděly, co tím následně rozpoutají. Po jednom se trousily dámy do svých postelí až konečně světlo zhaslo. A ozvala se vedle mne Šárka, kde jako je pes? My ho přeci nehlídáme, my ho ani neviděli ozvalo se sborem. Že by se Fido sám promenádoval venku? Ne to by beze mne neudělal, dušovala se Šárka, která ho šla hledat. Za pět minut se vrátila nešťastná a bez psa. Začlo venkovní popůlnoční skenování terénu, volání po vsi. Někteří z nás se vydali na vlastní pěst hledat do vzdálenějších míst obce. U statku se rozštěkali psi – nic, u kostela nic. Několikrát se rozpískal něčí alarm, nic.Že by se Fido zaběhl do lesa za zvěří – nic. Chalupa se prohledala skrz naskrz v lednici nebyl, pod postelemi nebyl, ve skříních se neschovával, do sklepa se nedostal. Prostě zdrhl, kdo ví kam, díky práskajícím balónkům, jenž pravděpodobně zaměnil s ohňostrojem. Toť naše dedukce. Po půl druhé ráno jsme všichni ulehali zarmouceni zpět do peřin. Přesněji všichni ne, to Jirka, Iveta, Anežka a Petra si ve vedlejším pokoji vychrupovali jakoby nic. Je tato ignorace vůbec možná? Ráno se uvidí, třeba ho mají někde u sebe, dumal jsem.
Ze sna nás probudilo nějaké dupání. Co to je? Ptali se všichni. Asi kuna na půdě. Pohyb se ozýval z jedné stěny u Vládi. Zina tvrdila, že zvuk se nachází někde ve zdi. Napětí se dalo krájet. Že by duchové? Nastalo opět ticho. Postupně parta usínala. Asi za hodinku výraznější škrábání či posouvání něčeho. Všichni začli prohledávat místnost. Nikde nic. To je určitě Fido, někde je uvězněn, řekla Zina při prohledávání pokoje. Volali jsme na něj, ale opět klid. Noc jak z hororu. To už parťáci moc nespali a čekali na další projevy nezvyklých pohybů. Dočkali se před 4 hodinou ranní, kdy Vláďovi do postele něco narazilo zespoda. To je fakt on, zvolal . A milý vystrašený Fido se vysoukal podlahou ven. Přítomní nechápavě civěli, jak se mohl schovávat pod postelí, pod níž se dívali? Pes jakoby nic přikráčel k paničce lehl na spacák a usnul. Jaruščina hypotéza, že pes při práskání balónků uprchl někam mezi horní část lůžka, smrskl se strachem a u zdi se třásl o život. Nevím zda li jsme usnuli, ovšem já jsem již hluboce neusnul.
Ráno se noční podivuhodnost dlouho přetřásala u snídaně, jen Jirka si pousmál a řekl, že bojovka nakonec opravdu byla. Jenže mne nebylo dostatečně jasné, proč se celé osazenstvo z vedlejšího pokoje nepokusilo pomoci hledat psa. Možná tušili, kde je nebo lpěli na úsloví, ráno moudřejšího večera. Děvčata mi ještě odpískala druhou půlku století ke zdraví, abych nezapomněl jaký je s nimi život.
Ve slunném dopoledni se parta rozprostřela ležmo na plachtě po zahradě, chytajíc poslední letošní teplé paprsky.
Musím dodat, že tento pobyt s oslavou, stane se nám všem nejen po včerejšku nezapomenutelným. Video z pobytu zde
