Slunečná neděle ve stopě na Jizerce

Nedělní slunečné počasí s mrazivým přídechem vyzývalo k rozhodnutí jít na běžky, tentokráte na Malou Jizerku. Ranního vlaku do Kořenova se zúčastnili čtyři běžci z party včetně odvážného chlapce, těšícího se na výpravu s lyžemi na nohou. Výstup v Kořenově s 1,5 kilometrovou procházkou po žluté na hlavní běžecké tratě k parkovišti Polubný – U Pralinky jsme zvládli v pohodě.

Těšili jsme se  na setkání s druhou skupinou frýdlantských u hotelu Pyramida. Chlapec pomalu poznával o čem je běžkování, sice mírné zvýšení  vyšlápnul s obtížemi, ovšem pral se s osudem statečně

a za bezmála dvě hodinky jsme společně zírali na pláně Jizerky.

Plánované setkání v restauraci Pyramida vyšlo téměř na minuty, nicméně byli jsme v hospodě dříve a vystáli si frontu na oběd. Po té se parta přivítala s frýdlantskými a dokonce nás pozdravila i naše kamarádka z Kosmonos,

která měla mít službu v muzeu na Jizerce. Popili jsme v muzeu čaj, kávu a slíbili si za týden další návštěvu. Náš cíl byla horská chata Smědava.

Slunce hřející do zad nám stále svítilo na stopu, po které běžkaři zdolávali kopec k bunkru i k vyhlídce na přehradu Souš k pomníku Jizerskohorským lesníkům.

Následoval prudší kopec po Jezdecké cestě přecházející v několika kilometrovou  rovinku Knížecí cesty. Minuly jsme chatku

ve sněhovém království se zasněženými smrky a blížili se k cíli. Malý chlapec statečně vstřebával délku trasy, když jsme se ocitli na Soušské silnici, do restaurace už zbývalo cca 1000m z kopce. Na Smědavě nám bodnul odpočinek s občerstvením. Borůvkový koláč chutnal výborně. Poslední autobus nás zavezl do Hejnic na vlak, v němž klučina usnul únavou. Trasu dlouhou 14 km jsme ujeli za 4,5 hodiny čistého času. Slunečné běžkování na Jizerce zde.