Velký dobrák se zablácenou botou aneb procházka nedaleko Tlustce
Týden nevlídného proměnlivého počasí s větrnými poryvy a občasným deštěm, se nám aspoň v neděli podařilo cestovat za slunného dne než se k večeru opět přihnal vítr s deštěm. Těšil jsem se na můj návrh návštěvy Bobří soutěsky s bledulemi u Kravař, ovšem během večera se na chatu výlet změnil ku prospěchu většího počtu lidí toužících po procházce dlouhé max 9 km a ne výpravy pouhých dvou, kteří si zbyli. Nuže, proč ne. Chce li člověk býti se svými přáteli, musí být k nim tolerantní a najít to lepší i v tom nejobyčejnějším, neboť nikdo neví kdo a jak dlouho bude po tomto světě chodit.
Procházku pěti turistů se psem z Velkého Valtinova do Brniště a okolí, vybrala kamarádka mající ráda větší společnost a domnívám se, že se náramně vydařila, též díky slunečnému počasí. Ve Valtinově jsme nejdříve nafotili místní barokní kostel sv. Jana Nepomuckého,
přičemž jsme zvědavě vyhlíželi zříceninu renesančního zámku Velký Valtinov přestavěný z původní tvrze z r. 1600. Po požáru roku
1983 chátrá dosud, obklopený plotem z pletiva. Po cestě naše obě současné B. navštívili neohlášeně bývalé B. Ve dveřích se objevil vykulený chlap, který si naše dámy z příbuzenstva vůbec nepamatoval.
Potom se kráčelo v klidu, blížíce na dohled vrchu Tlustec, u něhož net hlásí ,, Dominanta kraje nedaleko Ralska, která se stala symbolem
boje ekologických sdružení a těžařských lobby “ Tu mi svitlo: To jen ten kopec co spisovatel M. Urban o něm píše svůj skvělý utopický román Hastrman, nedávno bravurně zfilmovaný. Sice ho dokeský autor vyměnil za známější Vlhošť, ale podstata knihy o ničení přírody v rámci byznysu je stejná. Klikatou silničkou mezi zkrášlenými domy se skupinka dostala až k rozsáhlému nádraží.
Brniště velkému pomalu jako Liberec. Bývalí těžaři zde používali vlečky k transportu z lomu. Přeskakovali jsme rychle jednotlivé koleje ze strachu před iluzorním rychlíkem z obou stran jednokolejové trati Liberec Česká Lípa a našli Stezku hastrmanů vedoucí lesíkem s řezbářsky zdařile vyrobenými sochami různých tvorů.
Dnešní trasu určila naše mladá otužilkyně, která ani pro tentokrát nevynechala pokus o koupání v Brnišťském rybníku. Nemohl jsem
nechat zahanbit mužskou polovinu party Hic, proto jsem se v ledové vodě také dvakráte smočil. Poprvé na pár temp, podruhé pro focení pro dokumentaci. Voda se mi zdála nyní více ledová než jindy, ovšem zaťal jsem všude kde to šlo a vydržel. Slunce nás osušilo, převlékli
jsme se a pokračovali do Brniště. Civilizovanější rybník Vratislav s lavičkami u cestiček s malými stromky na břehu, jsme pouze nafotili a nakrmili zdejší kachny s párem labutí.
Protože odbyla doba oběda, řítili jsme se hlady do restaurace s představou dobrého domácího oběda, dle venkovní cedule u silnice. Paní číšnice nás hned vyvedla z omylu. Na ceduli máme psáno domácí kuchyně, jenže se oznámení týká jen pracovních dnů. Teď je smažák s hranolkama nebo nic. A bylo. 4x prosím.
Jakmile jsem dojedl po všech zbytky mnou nemilovaného jídla, vedla trasa do ekocentra k bylinkové zahrádce poblíž obce. Na louce se hrdě tyčila vyřezaná rozličná stvoření a zvířata.
Vedle louky v malém zamokřeném háji se na zemi nacházely cedulky hub s popsanými charakteristikami. S kamarádkou jsme četli jejich texty, když mne náhle pobídla vpřed, abych zjistil další jména hub. Já opatrně postupoval až jsem slyšel vzkaz: ,, Zjisti co je tam dál za cedulky, jdi ještě dále.. ,, a v tom se mi levá bota ladně ponořila do bláta. Než jsem mou kotníkovou prestižku zachránil, slyšel jsem její výbuch smíchu a pochopil, jak jsem si opět naběhl. Já dobrák, se naivně domníval o potřebě znalostí pro kamarádku a přitom jsem teď trpce hleděl na mou zablácenou botu s bahenním nánosem. Nevím, zda li to mé ego unese.
V nedalekém amfiteátru na pódiu si kamarádka svým lyrickým přednesem básně, zavzpomínala na svá školní léta, já si vyběhl po svahu nevelký kopec, abych zjistil důvod zvláštního hluku. Silný vítr připomínající hukot rozbouřené vody, cloumal se stromy nad tajnou střelnicí nad divadlem.
Poslední plánovaný objev dne se uskutečnil asi 200m odsud. Skalní reliéfy vytesané čerstvě do pískovce tvořily tváře, pavouka se sítí, poustevníka, sv. Jiřího s drakem, ženské pozadí, sv. Huberta, Jelena atd.
Zpět jsme se vraceli stejnou trasou na dohled ubývajícího Tlustce s četnými lomy, krásně ozářeného zapadajícím sluncem. Stezka hastrmanů nás dovedla na zastávku Brniště, kde jsme dobu 50 minut přečkali na lavičce. Dcerka mířila na internát a my na opačnou stranu domů. Příjezd obou vlaků měl být stejný, jenže na Liberec nasbíral zpoždění 8 minut a tak jsme čekali a klepali se zimou před nastávající změnou počasí. Naštěstí déšť padal až na konečné, tudíž jsme využili jízdenky Euro Nisa a jeli tramvají i autobusem domů i s mou zablácenou botou. Procházku dlouhou 12 km jsme úspěšně zvládli bez zranění. Video ke shlédnutí zde.
