Z Witky na Berzdorfer see aneb na kole Frýdlantskem
Výlet na kole, na který nezapomeneme, se uskutečnil v červnu ze soboty na neděli s velkými výkyvy teplot, nejdříve za velkého horka ( 30 st), a pak druhý den jsme se klepali zimou (15 st).
Ovšem zajímavostí na výpravě bylo, že jsme se dostávali do situací, jež se přihodily nečekaně a jakoby zkoušely naši intuici šestého smyslu. Příklady Heřmanická hospoda otevřená o půl hodiny dříve, ranní kontrola německé policie u jezera bez problémů, domeček pro schování před vydatným deštěm na trase Odra Nisa, opuštěná pumpa při druhém dešti před Žitavou atd.
Vlakem jsme se my čtyři svezli do Hrádku nad Nisou, kde byl i neplánovaný cíl dvoudenní výpravy. Jak se to vše seběhlo ?
Nejdříve se zrodil nápad zajet si na kole na polskou nádrž Witka a po té se otočit na vlak ze zastávky obce Černousy….
Z Hrádku jsme vyjeli po Pašerácké stezce kolem deváté podél hranice do Oldřichova potom po louce nad lom na Uhelnou,
z níž jsme sjížděli alejí ke spálené lípě.
Zde začlo tvrdé stoupání až ke smírčímu křížku, kde by se dobře randilo, jak někteří tvrdili. Posílili jsme se před delší trasou
vedoucí pod vrchem Výhledy k Hornímu Vítkovu ke středověkému opevnění Curia Vítkov.
I přes uzavření tohoto dvorce jsme obešli čtyřnohé řehtající hlídače a nakoukli do dvora na klasické středověké chalupy, hlásky i hostinec.
Střechy ze slámy postavené na roubených stavbách dokreslovaly dobovou atmosféru bez poddaných.
Vrhli jsme síly na Lysý kopec s větrnými elektrárnami,
na němž se konala svatba nebo hostina to jsme se, přes troubící vozy jedoucí kolem zříceného mlýna, nedozvěděli.
Konečně silnice dolů do Albrechtic. Uzavřený motorest nám nevzal naději na restauraci v Heřmanicích. Prudký sjezd mezi auty se zvládl s přehledem. Po pěšině klesající mezi lesním porostem jsme po chvilce obdivovali třešeň plnou plodů v jedné zahradě obce Heřmanice. To už se stezka vyměnila za silničku směřující kolem geologické Kodešovy skály.
Docházely tekutiny a my byli rádi, že se náhodou otevřela blízká restaurace. Nabídka slabá, ale sladká a levná.
Doplnili jsme zásoby energie palačinkami s kofolou, dozásobili se pitnou vodou a hurá na zdejší novou ( r 2012, výška 24 metrů) rozhlednu tvaru okurky.
Právě vrcholil pořádný hic přes 30 st, když jsme šplhali s bicykly na vršek. Krásný pohled do všech stran, obzor lemující Jizerské hory naproti elektrárna Turów v Bogatynii tvořil naši spokojenost s dosavadním vývojem výletu. Naše trasa přes louku později opět navázala na Pašeráckou stezku v Kunraticích. Ve Vísce se již opět hledalo občerstvení a náhodou se objevil člověk obsluhující místní stodolu-občerstvení,
který znal našeho člena z mladší doby hipies.
Aspoň tak mi to připadalo, při vyprávění podnapilých příběhů na festivalech. Nuže, Šafářová srovnala krok s Wiliamsovou v tenise a my se těšili posilnění na jezero Witka v Polsku.
Musím dodat, že ještě před tím jsme navštívili Pohanské kameny ve Višňové.
Někteří šetřili silami, ale nešetřili v občerstvení u fotbalového hřiště.
Slunce se neodvratně blížilo k západu, teplo stále třicet stupňů a nás čekala poslední cesta k jezernímu večernímu koupacímu osvěžení. Přejeli jsme v pohodě státní hranici, těšíce se na vodní hladinu. Když jsme se doplahočili do Spytkówa na náves a odbočili k břehu nádrže, po příjezdu jsme zůstali nemile překvapeni.
Žádná vodní plocha se zde nenacházela, nýbrž vypuštěná kaluž zarostlá vegetací. Po probrání se ze šoku následovalo dohadování co teď. Usneslo se to, že dojedeme do Německa k 8 km vzdálenému jezeru Berzdorfer.
Protože jsem tu minulý rok jezdil na kole,
nyní se zkušenost náramně hodila a bez komplikací jsme na 20 hodinu seděli na lavičce, hledíc na romanticky se odrážející slunce nad hladinou.
20 st studená voda nevadila v osvěžení a krátkém zaplavání dvou otužilců.
Jiní se najedli a divili se, že tento den ujeli pod šedesát km třemi státy.
Nastala veliká debata jak se spaním, neboť táboření je zde dovoleno pouze v kempech nebo za euro pokutu. Šli jsme do rizika pokuty, ovšem schovali se dále od pobřeží k odlehlému parkovišti u akátového stromoví.
Chvíli se vedla diskuse bude li pršet nebo ne a jak rychle se postaví stan, jenž s sebou vezeme. Nakonec po nočním vyprávění příběhu se osazenstvo snažilo usnout.
Vysoká teplota se snížila někdy k půlnoci, hudba nedalekých diskoték dohrála po jedné hodině, někde ještě zkoušely ohňostroje či co a většina z nás již spala. Sem tam zaštěkali srnci, jeden pták neustále zpíval celou noc, další zas skřehotal. Připadal jsem si jako v pralese. I mne, ale dřímota na chvilku přemohla.
Brzy ráno nás pohledem zkontrolovala hlídka policie, byla tolerantní. Obloha zatažená, ochladilo se. Naposledy jsme zavítali k jezeru, abychom se nasnídali. Video : Na břehu jezera
Vítr rozvlnil stojaté vody zaplaveného dolu, v dáli zahřmělo a na nás se snesl deštík.
Po přeháňce jsme na nic nečekali s odjezdem. Vydali jsme se zpět do Čech po cyklotrase Odra-Nisa. Pohodlná stezka nás provedla městy Ostritz, Leubau, od Marienthale
lesní asfaltkou vedle řeky Nisy. V polovině se spustil lijavec s burácejícími hromy, Video : Stezka Odra – Nisa
jenže my náhodou objevili nový dřevěný domek pro poutníky, v němž se přečkal nenadálý nečas. Video : U mostu
Po půl hoďce naše výprava opět mířila k hranici. Za Hiersfielde znova prudká přeháňka. Úkryt se nalezl při silnici na opuštěné pumpě. Když se vyčasilo, zamířili jsme přes Žitavský park, kde nám šťastný návrat nezkazil ani čerstvě padlý strom
přes stezku, do Hrádku.
Na náměstí jsme s chutí navštívili restauraci a pořádně se najedli. Vždyť každý víkend neujedete 100 km třemi zeměmi…
