Za Jezulátkem na Vánoční louku

Již po páté jsme se s přáteli setkali na Vánoční louce poklonit se Ježíškovi v jesličkách. Zatažené mrazivé počasí s přijatelnou vrstvou sněhu, nám tentokrát radost neudělalo, byť bylo naprosto zimní.

Deset poutníků šlapalo po Štolpišské cestě bíle pocukrovanou přírodou k přístřešku u císařovny Alžběty.

Zde se pár minut odpočinulo, neboť nás čekal výstup po nepohodlné zasněžené cestě k Maiwaldovi.

U něho před mostem část party odbočila svlažit se ve studeném potoce. Otužilci Šárka, Vladimír i já jsme postupně vklouzli do ledového živlu.

Já jsem poslední dva víkendy absolvoval otužovací několika vteřinové ponory, proto krátký pobyt v potoce pro mne nebyl problém. Vybavil jsem se neoprenovými rukavicemi i ponožkami, přesto jsem vydržel krátce.
Za mostem se oddělila po nemoci uzdravená Lenka, vracela se zpět dolů. Nad zatáčkou Galerie se pole nadšenců roztrhalo na jednotlivce a pouze Anežka s Klárkou se držely někde vzadu v zamlženém oparu. Sobotním dnem začala běžecká sezóna, což znamenalo podělit se o asfaltku v bílém provedení s běžkaři.  Stopy sice nic moc, ale nažhavení sportovci  vystoupávali po trati vedle nás, byť jsme se snažili nepřekážet, stala se jedna nemilá kolize, kde se Jirka počastoval s jedním mužem.

Od Žďárku na Sedlo Holubníku vedla housenka devíti lidí brodících se v řadě k malému přístřešku. Ten byl zčásti obsazen polskými turisty.

Pustili nás mezi sebe a navzájem jsme si vysvětlovali odkud kdo a kam jde. Cukroví, vánočka, čaj, rumy, atd. se na prostřeném stole tradičně vánočně vyjímaly. Ač má Jirka vysoké sebevědomí některým kobietám jeho bližší přítomnost vadila a tak se během půlhodky vedle něho vystřídaly hnedle tři. Poslední znající i anglicky, by s námi dokonce i šla, ale vedoucí Poláků zavelel směr Chejnice a bylo po družbě…
Loni nejtěžších 800 metrů se nám nyní brouzdalo bez potíží. Někdo totiž před námi prošlápl stopu ve sněžnicích. Nedaleko cíle jsme potkali fanouška Vánoční louky, jehož jsem potkal na tomto místě v létě. Jaroslav V. zkušený horal znající dokonale Jizerské hory, se přišel pokochat pohledem na Ježíška, dle propozic o setkání.

U jesliček jsme si zazpívali koledu, nafotili se do alba, zkontrolovali obrázek s chaloupkou, jež bude potřebovat letní opravu.

Mladé holky se třásly zimou a jako první vyrazily zpět vpřed. A poslední byly prvními až do Ferdinandova. Jediná Anežka kvůli učivu odjela dříve vlakem domů.
Ostatní si v Růžičkově chaloupce  usušily mokré věci , při svíčkách se povyprávělo o minulých časech, zavzpomínalo se na staré zkušené horaly, zkrátka zavládla klidná předvánoční atmosféra. Ti co mohli, zůstali, aby si před spaním poslechli příběh na dobrou noc a svá těla nechali odpočinout po dnešní 15 km pouti. Video zde.