Za kostelem ve Višňové

Dlouho jsme nenavštívili přátele z Frýdlantu Rudu s Maruškou. Na apríla byl ideální čas to napravit. K Anežce, Šárce se psem, Vláďovi a mne přistoupili ve Frýdlantě výše zmínění plus Petra a její kamarádky. Výlet za vzpomínáním na památky v obci Višňová, kde vyrůstal malý Vládík s paní učitelkou /starostkou Maruškou se odehrál v režii Rudy.

Ze zastávky jsme prošli celou vsí až ke kostelu Seslání sv. Ducha . Kostel se pomalu dává do kupy, zřejmě dle toho jak plynou obci peníze. Fasáda věže je omítnutá v barvě žluté a počítá se i s novou střechou.

Tady na nás čekali staří známí především pan Trakal bývalý hajný a zdejší pamětníci. Prohlédli jsme si podrobně věž kostela, především ti co měli odvahu jít po dřevěných ošoupaných žebřících.

Nejvyšší patro neupravené se vstupem na vlastní nebezpečí, pod ním patro s hodinovým mechanismem poháněný elektřinou. Nad námi zvonice s menším zvonem.

Nahlédli jsme též do obrovské lodi kostela, kam se mělo vejít údajně až 2000 duší. Nyní vnitřek v řádném rozkladu, čekající zbožně na peníze k renovaci.

Ovšem toto státem zapomenuté místo si na sebe nikdy nevydělá a tedy čeká a čeká. Část lodi kostela je upravena pro desítku věřících a zmenšena umělou stěnou ,

za níž se nachází výše zmíněný velký sklad na všeho druhu od fošen, stavebnin až po záchodové mísy. Co tomu říká Bůh?

Prohlédli jsme si nedaleké muzeum vytvořené z márnice s retro sbírkami různých věcí z domova a okolí. Zde se skupina rozloučila s místními a pokračovala na Minkovice, na Vísku na památník spadlého letadla z 2. sv. války. na suchém poldru nad obcí jsme odpočívali se svačinou v ruce a já smočil nohu v přítoku.

Cesta lesem nás zavedla k lukám nad Frýdlantem nad nímž se honily temná oblaka.

Ve městě jsme obdivovali zahradu posetou modrou květinou Ladoňkou Sibiřskou. Chvíli teplo pak jemný deštík, jenž nás naštěstí zastihl u vrat chaloupky Rudy a Marušky.
Přátelé nás pohostili Rudovým tajemným maďarským gulášem, jenž všem náramně zachutnal. Po té domácí spustili slíbenou prezentaci snímků z návštěv Slovenska. Po odchodu Anežky a Petry následoval přednes Nepálu v podání Marušky.
Oblačné místy deštivé dopoledne s teplotou kolem 2st. nad nulou jsme využili k otužení těla proběhnutím po travnaté zahradě či mytím ledovou vodou ve škopku. Po chutném obědě se trojice rozloučila a

pokračovala pěšky kolem zámku Frýdlant podél Nisy až do Raspenavy. Vlakový spoj přijel načas a zavezl nás v pořádku domů.