Výlet za Loupežnickou jeskyní, po Viničné za křížky, k Šolcově rybníku za osvěžením

Celý tento menší výlet se konal za dobré nálady všech 7 zúčastněných, neboť slunečné až proměnlivé chladné počasí k podzimu patří, nemohli si někteří adepti stěžovat na zimu.

Putování jsme nastoupili v Oldřichově v Hájích stezkou na sedlo, z něhož se klesalo po Viničné cestě k Šolcově rybníku. Během cesty jsme nalezli  Patzeltův kříž i desku Hausmannovy smrti.

Na neznačené stezce k rybníku se někteří vyblbli v hromadách listí. Byla radost na ně pohledět, jak šťastně a bezstarostně dovádí, když si rozpomněli na dítě uvnitř sebe a nechali se vnést do chvíle her, kde kyčle, záda atd zničehonic vůbec nebolí.

Na břehu vodní plochy se jako vždy počítalo s osvěžením ve vodě. Otužilci se automaticky svlékali do naha, ovšem mne se dlouho nechtělo, protože jsem neměl ten správný pocit něčeho co nechci já sám. Dokazovat si vstup do studené vody jsem měl dávno za sebou a navíc v mém batohu nebyl ručník ani plavky. Dost argumentů nelézt do vody. Přesto, na výzvy ostatních se aspoň mé nohy pod pás smočily.

Výstup a hledání Loupežnické jeskyně po několika letech a díky mobilu s GPS se nejevil velkým problémem. Stála na stejném místě s úzkým vchodem. Úplně všichni se prosoukali dovnitř, kde obdivovali velký prostor a pavouky s kokony.

Abychom se vyhnuli putování po hlavní silnici, vystoupala parta přes kopce k hřebenovce, po níž jsme procházeli naučnou stezkou plnou zábavných výtvorů pro děti.

U Kozy se skupina nasytila pozdním obědem s cílem stihnout vlak ještě za světla. Menší nenáročný okruh 10 km se zdařil, všechny cíle dosaženy i já byl spokojen neboť předchozí den jsem ušel po Jizerkách 24 km.

Vlak nás do Liberce dovezl včas, proto se stihlo být u rozsvěcování stromu na Benešově náměstí.
P.S. Domů jsme si nepřinesli ani jedno klíšťátko…