Záchvěv naděje u hradu Bezděz

Na sobotní listopadový den jsem navrhnul výlet  na horu Milešovku. Ovšem vzdálenost od Liberce v podzimním období kratšího dne, způsobilo odklad výletu na příští rok. Poprvé jsem putoval s novou členkou party Hic Lenkou, s níž jsem se viděl pouze na Halloween na zámku. Více lidí se nepřidalo. Taková nezvyklá situace, jíž jsme oba zvládli s přehledem.

Štíhlé děvče (původem z Moravy) sršící optimismem  a dychtící po toulkách po českých zemích společně s námi, si přálo poznat Máchovo jezero s hradem Bezdězem. Nejdříve se plán ze Starých Splavů přes Bezděz, Velkou Bukovou dotýkal Mimoně, jenže po společném kompromisu se upravil na Strážov a Ralsko Kuřivody. Úmysl mít v partě novou spřízněnou duši delších tras jsem nemohl toto přání nevyslyšet. Sám jsem inicioval nové členy do naší skupiny, ale buď se zalekli našeho věku, vzdálenosti, které chodíme nebo, že vůbec někam cestujeme a nesedíme v pohodlí, když je venku nečas. Záchvěv této nové možnosti ucítil jsem tedy v šedé kůře mozkové a byť již Lenka byla s partou na jednom kratším výletě, neměl jsem vůbec chuť jí cestování s námi po vlastech českých znechutit.

Putovali jsme tedy běžným tempem za polojasného dne kolem rybníku Máchovo jezero s písečnou opuštěnou pláží,

loukami k podhradí do restaurace na oběd.

Výstup s odpočinkem na Bezdězu, z něhož jsme se kochali krásně barevnými listnáči po okolí podhradí, nejevil se nijak namáhavým. Spatřili jsme v jednom zastavení svatého frajera doufajícího v lepší časy.

Po té jsme navštívili ,,náš“ parťácky ikonický Strážov.

Na tajemné louce s mohutnými duby, ozářené zapadajícím sluncem jsem s radostí objevil klubové vlajky z posledních let, připevněných na pletivu u nového přístřešku.

Během putování jsem zaznamenával nejbližší vršky do aplikace Horobraní, která mi dávala nový smysl pro návštěvy starých míst. Lenka byla nadšena zdejší barevnou přírodou, ač by raději nechodila po tvrdém asfaltovém terénu, statečně vzdorovala osudu.  Závěrečnou trasu do Kuřivod jsem nechal na ní, aby měla možnost zapojit se do společného plánování  výletu. Podzimní obloha plná hvězd se pomalu rozjasňovala a naše cílová obec Kuřivody nás vítala za tmy rozsvícenými lampami. Na kryté autobusové zastávce do Mnich. Hradiště jsme si sedli a dojedli zásoby jídla.  V Hradišti jela autobus. linka až za hoďku, proto jsme zašli po pečlivém výběru ze dvou restaurací na náměstí, tu s podivným názvem Klášterský hostinec u Karlových Varů. Ceny naštěstí lidové, prostředí bohužel nelázeňské, nabídka strohá. Teplé maliny nevedli, nu což, aspoň jsem si pochutnal na místním ovocném poháru.
Snad se Lence výlet líbil a na další se ráda přidá, dumal jsem za jízdy v autobuse.