Ze zasněžených Kočičích kamenů do Libverdy

Lednové sobotní odpoledne se parta vydala na menší výlet do Bílého Potoka pod Smrkem s cílem navštívit skalní útvar Kočičí kameny u chaty Hubertky. Malé drama začalo již ve vlaku, kde nám paní průvodčí oznámila, že máme lístky pouze pro dva a ne pět cestujících. Diskusí jsme stejně nic nezměnili, po doplacení rozdílu a debatách, jak se toto mohlo stát, jsme se radostně připravovali na procházku na Hubertku (nás sedm včetně mlaďase a obvyklého spolucestujícího psa ). Někteří byli připraveni s ježdíky i na sjezd do Lázní Libverdy.

 

 

 

Stoupání částečně zasněženým terénem, v němž se ženské svlékali při spalování tuků, se hledala ideální stezka nenavátého sněhu z předešlého velmi větrného dne zvaného Friederika. Sluníčko nám na chvilku ukázalo svými paprsky okolní ozářené Jizerky se sněhovými čepicemi. Na Kočičích kamenech, z nichž byl nádherný výhled bez překážejících zalistěných stromů, jsme vyvěsili  letošní první klubovou vlajku.

 

 

 

 

 

Díky psímu potahu se někteří svezli rychleji, ale přece jsem očekával více. V Libverdě jsme se setkali očekávaným lázeňským hostem a štamgastem z Machnína, který místo výletu zamířil přímo sem. Po večeři po 18 hodině jsme se rozloučili, v lázních nabrali železitý pramen a pomalu sestupovali na poslední vlak podél silnice do Hejnic.

Mrzlo, srpek Měsíce dokazoval, že příští den bude jasný a slunečný, stvořený pro dopolední běžkování.  Na zastávce se z hospodského Camemberta – jídla udělalo nevolno jedné naší člence.

Statečně si to však držela až domů, kde jak říkala vše vyhodila…Procházka se vydařila s délkou trasy cca 7 km.