Sobota 26.10. slibovala krásné podzimní počasí a tak jsem byla překvapena, že se do poslední chvíle nikdo na výlet nepřihlásil. Ovšem já byla tak natěšena vidinou Klokočských skal, že jsem musela jít za každou cenu. I kdybych měla jít sama. Sama s Fidouškem.S radostí jsem po cestě přibrala do vlaku Rychnovandu.Spokojeně jsme spolu brouzdaly zlatavým suchým listím a probíraly nejen naše životy.Zdenčina vyhlídka
Cestou podél skal jsme se nechaly unést vlastními požitky……Jedna běhala lesíkem po houbách a já vylezla na každý skalní výběžek, abych se pokochala barevnými výhledy. To vše jsme okořenily kávovým rumem. Kávovým…..já bych si dala kávu! A tak se zrodila myšlenka zavolat Hníčatům, zda by nepřijeli s vařičem a hrníčky ..a ..a ..a přijeli!!!!!!
..A zapomněli na vodu. Ještě, že pod Rotštejnem přímo u silnice je možnost si ji načepovat.
Už na podruhé se nám to povedlo. (první horká voda se nějak sama převrhla)
Pokračovali bychom chvilku společně lesem, ale stará žlutá byla zrušena kvůli propadlému mostu a nová vedla někudy podél skal, kde s kočárem by byl problém projet a tak jsme se vrátili po silnici do Klokočí a opět přes Klokočské průchody k rozcestí, kde jsme se napojili na žlutou.Tady nás jediný chlap (děti nepočítám) opustil. Šel k autu, aby popojel do Bukoviny a šel nám naproti z druhé strany. Já měla z našeho setkání opravdovou radost a tak jsem to musela hned oslavit!U jeskyně Postojny jsme se zase všichni sešli. Na Bukovině zase rozešli. Našemu jedinému chlapovi naházely děti do auta a cestu do Turnova jsme si užívaly jen ve třech. Vůbec nám nevadilo, že jsme na nádraží přišly až za tmy a že jsme musely čekat na další spoj do 19:50. V Liberci nás chlapák vyzvedl a rozvezl. Bože, to byl super oddychový výlet. My s Rychnovandou jsme ušli cca 17 km.
