Stanování na Bábě

Výprava do okolí Mladé Boleslavi do parku Bába s přenocováním se dokonale povedla. Sobotní slunné ráno jsme vlakem vyjeli se spacáky a stany v batozích na Turnov a pak Mladou Boleslav – Debř.

Bylo nás pět a dva psi, kteří se ve volných chvílích pošťuchovali.

První návštěva směřovala na zříceninu Michalovice.

Šikmá hradní věž jako v Pise,

z jejíž plošiny na vrcholku byl rozhled na mladoboleslavsko, nás zaujala svým nakloněným schodištěm.

U přírodního divadla vedle věže pod košatou lípou s odvážně

vtírajícím černým kocourkem, jsme se řádně posilnili, abychom trasu  vedoucí přes přírodní stepní lokalitu Radouč, zvládli.

 Dva členové dokonce objevili vzácnou rostlinu devaterku. Škoda jen, že jsme ji zapomněli zvěčnit.

Schovali jsme se před krátkým deštěm na lavičku pod stromem a na dětském hřišti do 8 let  jsme si užili  plné zábavy.

Měli jsme za sebou necelých 6 km

a už se ozývala unavená záda těch ze starších ročníků. Banda party Hic se zastavila v restauraci na zapití prachu z cesty potulné.

Kofola zahnala žízeň a přinesla dárky náhradní zuby, s nimiž se užilo spousty legrace.

Další putování podél krajnice rušné silnice vedlo do Kosmonos

k léčebně duševně nemocných, které jsme zachytili raději na fotce,

neboť se mohlo stát, že nás s nimi mohou klidně zaměnit…..

Nejhezčí návštěva dne patřila kosmonoské loretě. Speciální výklad jak vznikla a co to je za šperk pouze pro naši skupinku nás zasvětil do tajů italského stavitelství .

Něco info z netu :
Loreta patří k architektonickým skvostům Kosmonos, je ale známa i daleko za jejími hranicemi. Byla postavena z podnětu Jakuba Heřmana Černína z Chudenic podle návrhu italského architekta Giovanni Battisty Alliprandiho v místech původního farního kostela sv. Martina, zničeného za husitských válek. Kaple Panny Marie, známá jako Santa Casa je kopie první stavby tohoto typu v italském městě Loretto, podobně jako Loreta v Praze. Součástí areálu, obklopeného ambity, je barokní kaple sv. Martina a nedaleko stojící zvonice – kampanila z roku 1673, postavena podle návrhu dalšího italského architekta Francesca Carattiho. Loreta byla v minulosti významným poutním místem a po létech střídavého chátrání a pokusů o kulturní využití byla Městem Kosmonosy v posledních 15 letech obnovena do své původní krásy a díky kulturně zaměřeným občanským sdružením využita jako muzeum, galerie a lapidárium. V kapli sv. Martina i ambitech je expozice kosmonoského baroka: dřevěné i kamenné plastiky sochařů a řezbářů z rodiny Jelínků, ale i soch z jiných období (lapidárium).  V bývalé kryptě kaple sv. Martina je galerie s obměňovanými výstavami současného českého výtvarného umění.   Jedná se o kapli celoplášťového typu s vnějšími rozměry 13,94 x 9,57 metrů. Hranolová stavba má dva portály s trojhrannými štíty. Na delších stranách je členěna dvěma pilastry, fasáda je doplněna nikami, ve kterých jsou umístěny sochy postav ze Starého zákona a mariánské legendy. Do kaple vedou na delších stranách čtyři vchody, v kratší, čelní stěně je umístěn malý otvor. Uvnitř stavby je využito chodbového úseku jen po levé a po závěrové straně k výstupu do krovu.   Vstup do poutního místa vede od severu, kde je ambit přerušen ozdobnou bránou. Na východní straně je do ambitu včleněna centrální obdélná kaple sv. Martina z roku 1702, v místech velké osy Santa Casy. Kaple je v interiéru oválná a zastřešená kupolí.

Stručný obsah výkladu nám zabral slušnou hodinku. Ozvali se další tři členové party, že se setkáme všichni v cíli- na kráteru Bába. Po opuštění obce se již cesta blížila k lesům mírné pahorkatiny. Před výstupem jsme se ještě nasvačili, abychom zvládli setkání s ostatními.

Po delším hledání našeho konečného stanoviště, jsme objevili tábořiště s ohništěm.

S křikem se rozdělila místa, hlavně vchodem k ohni – kvůli vůni kouře . Někdo si prohlédl vyhlídky

na Český Ráj z Dědka – kráteru, jiní rozdělali oheň,

když kdesi v dáli nad Ještědem hřmělo a lilo jako z konve, zde se opékalo, vyprávělo, štěkalo, spalo .

Ranní teplá káva nebo čaj z čerstvých bylin některé nutil vstát již dříve za zpěvu ptactva, ostatní si v červnové neděli déle pospali.

Nutno doplnit, že jsme stanovali na zarostlém vrchu bez výhledu na malé údolní mýtince,

vedle níž se nacházel čedičový věkem zašlý kráter. Po snídani  skupinka sestoupila do města Bakova mezi lidi. Na oběd se zašlo do hospody Na růžku, kde s menším výběrem dobře vařili .

Před odjezdem si ti zdatní zahráli kopanou

a pak vlakem domů. Psi zvládli pobyt na jedničku, v noci štěkli jen jednou, to lidé během pobytu víckrát…