Za osamělou rozhlednou neznačenými cestami

Po delší době se opět zamířilo za pošmourné podzimní neděle do Podještědí vedle Ralska. My dva a pes jsme začli putování z předvánočně naladěné Osečné (vyhrávající nejen vánoční písně od Gotta) po žluté značce po silnici kolem třech svatých.

To, že se půjde část trasy po neznačených stezkách jsem dopředu avizoval, neboť jsem se domníval, majíce mobil s GPS v kapse, o jednoduchosti expedice v nalezení našeho prvotního cíle – rozhledny Čihadlo. Komplikace se však později objevily. Na chvilku jsme si odskočili shlédnout kapličku s několika bezobrázkovými zastaveními na Kotelském vrchu,

abychom posléze pokračovali k Čertové zdi po modré zn. Dlouhá místy vytěžená čedičová skála nese pověst o sázce člověka s ďáblem, který postaví zeď odtud až k Ještědu. Nepovedlo se. Více v pověstech z Podještědí.

Po té jsme hledali směr, kde  nejlépe sejít z modré. Ovšem místo jít na východ se šlo jižněji ke Hrubému Lesnovu. Ano, stalo se to ve výšlapu v lese do vršku Jelínka  s triangl. bodem 504 m . Zde jsem mylně interpretoval směr a pak se delší dobu hledalo správné řešení. Tzn. museli jsme do obce Všelibice, v této zapadlé vsi najít stezku mířící k rozhledně. GPS v mobilu zlobila, nechtěla se načítat, k orientaci nám zbyla mapa v mobilu.

Terén byl velmi pestrý od luk, pole až po lesní remízky dokud jsme se nenapojili na pěšinu  dle značení na mapě. Ikdyž na mapě značení někdy neodpovídá kvůli sezónním pracem realitě, podařilo se trasu nalézt.

Po strastech na nás v dáli  vykukovala hledaná rozhledna Čihadlo. Jednoduchá kovová stavba na třech železných pilířích z trubek jištěných ocelovými lanky. Než jsme se k ní dobrali, uběhlo několik minut. Zdánlivě blízko, ale všude ploty a soukromý majetek. Konečně jsme vzhlíželi z paty rozhledny skrze příčky na vrchol a nezdálo se , že by byla v zachovalém stavu.

Vystoupali jsme do prvního patra asi 15 m a oba měli pocit nevolnosti při stoupání ještě výš. Pověsila se vlajka

a cestovali dál podél brázd v zemi, jež se nazývaly Malá Čertova zeď a Rasova rokle. Opravdu hluboké rokle viz článek z netu turistika.cz :

Pozoruhodné jméno nese i úzká skalnatá suchá rokle při silnici z obce Smržov do obce Knežičky (5km od Čertovy Zdi). Jméno RASOVA ROKLE by zde bylo výstižné při pohledu na hluboké a nervy drásající místo. Úzký kaňon ve vápnitých pískovcích s až 20 m vysokými stěnami začíná na vrcholu kopce a sestupuje jihozápadním směrem k silnici Smržov – Český Dub. Na několika místech ponecháno několik sloupků čediče jako “rozpěry”, které nyní vytváří skalní mosty. Stěny tvořeny výraznými svislými vrstvami, které se místy odlupují a padají.Průchod roklí místy nebezpečný.Hrozí padající kamení a také cestu znepříjemňují vývraty stromů. Pár kilometrů jižněji nad vískou Roveň se nachází MaláŘertova zeď, obdobná té slavnější..přístup k ní je po lesní pěšině,v létě dosti zarostlé. Lépe místo navštívit na podzim.

Zde jsme překonávali hory doly, protože náš nový cíl zněl směr jeskyně u Sobákova u Českého Dubu. Pěšina nás vedla lesy přes osadu Za Vrchy až k silnici do vesnice Sobákov. Po vyškrábání na vršek jsme po delší době vzdali hledání opět špatně vyznačené jeskyně na mapě a naobědvali se z vlastních zásob. Putování do Osečné hlubokými lesy střídající na dohled Ještěd, jenž nás častěji doprovázel než se zahalil do mlhy, nám uběhla vcelku rychle.  Přibližně za dvě hodiny jsme seděli na náměstí v cukrárně u dortu s kávou a čajem, kde jsme počkali na autobus domů.

Musím podotknout, že smekám před kamarádkou, která,  ač si říká kdo chce, co chce o špatné orientaci žen v prostoru, tak ona je výjimkou. Dokázala správně odhadnout směr ani neremcala při prudkém nevlídném stoupání nebo klesání zalesněnými stráněmi a při chladném počasí šla za dobrodružstvím nepoznanou krajinou.