Zimní radovánky v Jizerkách

Únorový víkend jsme prožili s dětmi v Bedřichově v sedlech bobů, saní a na běžkách. Vcelku slušné zimní počasí, kdy se sluníčko na krátké chvilky odhalovalo, nám udělalo radost. Naopak silně nacpané autobusy včetně posil nezvládaly počet dychtících běžkařů, turistů, dovolenkářů a tak někteří se museli mačkat mezi běžkami či saněmi. Na proslulém svahu se naše holky těšily na sjezdy na snowboardu.

To, že neumějí brzdit zjistily až v momentě pekelné jízdy z kopce. Padaly jak hrušky a užívaly si umění snowbordovat. Dokonce jedna odvážná matka se na to nemohla dívat a obula přišpendlené boty na prkně.  Video : Na prkně

Včíl se nestačila divit jak rychle prkno klouže na sněhu a radši se začala válet, aby si moc nenatloukla své řízky. My zdatní zkušení bobosáňkaři, jsme kroutili hlavami a ukázali jak se má jezdit po svahu. Pravda staly se drobné nehody, když závodník jedoucí druhý a po té předjíždějící prvního, samozřejmě se směrovým  blinkrem, se náhle válel na kraji, neboť první nechtěl přepustit místo druhému.

 

 

Jo, vše se mu vrátilo na odpočívárně, kde se válel on i se všemi pomocníky. Víme o koho jde, že.

Konečný rychlý a krkolomný sjezd mezi balvany na čemkoli až na Výšinu uzavřel sobotní příjemný den. Videosjezd na prknech

Druhý den, po noční bojovce děvčat, se mocně přemlouvalo mladší pubertální obecenstvo na sport jménem běžky. Myslím, že to není zapotřebí, neboť by jim více slušela nějaká užitečnější činnost jako úklid, učení atd. než se s nimi dohadovat o výletě, jenž stejně nyní neocení.

Jedna dáma se chtěla naučit používat běžky a tak se učila. Nejdříve jsme vyšlápli asi dva kilometry k rozhledně Královce.

Slunné počasí, sníh již nedržel jak včera, avšak studený vítr se nedal podcenit. Každý si tedy jel individuálně kam chtěl. Třeba do Hrabětic nebo k Prezidentské chatě.

Každý si jel kam chtěl, bych malinko upravila na: každý si šel kam chtěl.  Musím říct, že jsem se takhle dlouho nepobavila. A aby, vy ostatní, jste o něco nepřišli, malinko vám ty dvě hoďky utrpení  nastíním. Jen co si naše madam v růžovém zacvakla boty, flákla s sebou o zem tak, až se jí koulely slzy po tvářích. Její vlastní vyděšená dítka jí sbíraly ze země a otřes mozku byl na světě. To, že svou vlastní vahou rozdrtila termosku s čajem, jsme zjistili, až když jí nacucané oteplováky na hýždích táhly k zemi. Hlemýždím tempem jsme ujeli 300 metrů, kdy došlo ještě k několika pohmožděninám a vykloubenému ramenu, po té se naše madam rozhodla sundat lyže a vícekrát je nevzít na nohy. Rány jsme vyléčily několika grogy  a honem jsme pospíchali vrátit lyže.

 

Mezi tím se holky bavily sjezdem na včerejším svahu na bobech a promočené rukavice i boty to potvrdily.

Domů jsme se dostali každý po svém a těšili se na jarní cestování na kolech.