Podzimní pěší výlet z Ortelu až do Zákup

Po sobotním deštivém studeném dni, kdy i běžcům na RunCzechu se běželo zatraceně ztěžka, se naopak v neděli nádherně vyčasilo, byť ranní teplota se pohybovala okolo 5 stupňů C.  Nejdříve s výletem počítalo více lidí, ovšem na místě se setkali pouze dva a pes. Nenechali jsme se tím rozhodit a v 9.05 frčeli autobusem do Cvikova. Ranní mlha se i tam pomalu protrhávala a my sledovali žlutou značku směřující na náš cíl kopec Ortel vysoký 554 m.

Samozřejmě  nás zaujaly místní pískovcové jeskyně, ale při vzájemných rozhovorech o překonávání překážek,

jsme je pohodlně přešli.  Proto jsme si dali velkého majzla na další skalní útvar zvaný Kočár vydlabaný ve skále. Hledal se v lese na zarostlých návrších u pískovců mimo značenou trasu. Překvapivě přesně byla zakreslena v mapách.cz.

Slunce krásně hřálo, houby rozmanitých druhů se na nás smály a o houbaře jsme zakopávali. Místy se jich nalézalo v lese více než hub.

Když jsme začali pomalu stoupat úpatím na Ortel, nenapadlo by mne, jak prudký výstup to bude. Skoro bych strmost přirovnal k Řípu.

Ze zarostlého vršku se dalo rozhlédnout jenom jižním směrem i tak člověk zahlédl Ralsko, Bezdězy, Šišák, Špičák aj. Rada od míjících turistů,

podívat se na skalnatou vyhlídku s olistěnou třešní za zády, měla něco do sebe.

Cesta ubíhala  prosluněnými podzimními lesy s kapličkami do Záhořína a odtud pár kilometrů po silnici, pak opět neznačenou stezkou

lesem. Podivně vyhlížející cestička se vinula mezi asi vytěženými prostory kdysi objemných pískovců. A protože jsme nadšenci různých pozoruhodností, zamířili jsme dle map.cz na bod značící sklepy vytesaných v pískovci.

Tyto útvary jsme vůbec nenalezli, jen stopy po několika staveních kdysi nevelké obce. Doplnili jsme svačinou hladové žaludky. Protáhlou vesničkou Lasvice pokračovalo putování s nervózním psem na vodítku, neboť každé obydlí tu hlídal ostražitý hafan. Napojili jsme se na žlutou a vstoupili do katastru městečka Zákupy, v němž se údajně nacházely otevřené restaurace.

Jakmile jsme si postupně odškrtávali ty zavřené či neotevřené pizzerie, byli jsme nakonec rádi za benzínku Wendys&V. Aspoň díky za obloženou bagetu s teplým nápojem z automatu. Neumím si představit dobu až budou i pumpy samoobslužné a našinec si nic jiného než palivo nekoupí, natož aby se ohřál v prodejně. Podzimní pozdní odpoledne studilo, proto jsme se na zastávce snažili rozpohybovat míčkem, kopajíce na branku z lavičky. Za hodinu nás vezl osobák ospalé a unavené z Božíkova domů.
Trasa s jedním vrcholem dlouhá cca 21 km se zvládla za 6 hodin.