Návštěva Ježíška na Vánoční louce!

Poslední výlet v roce 2019 se naplánoval na sobotu 28. prosince. Tentokrát se nás setkalo jedenáct plus pes. Potěšila nás hojnost mladších. Naším cílem bylo putování na naši oblíbenou Vánoční louku za jesličkami, z čehož bychom v budoucnu rádi vytvořili tradici. Zpočátku slunný pak zatažený, ale chladný den, dával naději na zimní zasněžená panoramata jizerské krajiny. Putovalo se v dobré náladě až na nejmladší osmiletou dívenku, která zřejmě nezvyklá chodit delší trasy a smutně vzdychala při výstupu do hor. Naštěstí se zde nacházeli schopní silní jedinci, jenž vyměnili náklad na svých bedrech za náklad dvounohý, aby ulehčili nožkám mladé slečny.
U Sisi se otevřel první odpočinkový tábor.

Ještě sem se šlapalo bez problémů, jenže za památkou císařovny přišly na řadu zasněžené klouzavé kameny na cestě. U mostu se zvolila úzká stezka k vodopádům Štolpichu místo okružní silnice – Galerie

Mladé slečny se oddávaly svým puberťáckým radovánkám jiní posilňovali své tělo teplými nápoji na zahřátí organismu. Následoval výstup nad vodopády, na jejímž konci se ženské plémě rozhodlo, osvěžit se v ledové tůni mrazivého potoka. Nechtěl jsem, aby poznali, že nejsem ženská, proto jsem se přidal k vyvážení stability na stranu mužů, leč mít plavky, samozřejmě bych se osvěžil i já !

Parta dosáhla vrcholu Na Žďárku vedle běžecké stopy prvních běžkařů a odbočila na Kristiánovský chodník. Sluneční kotouč se kdesi ztratil na obloze a my po jednom v řadě pochodovali na sedlo Holubníku kolem památky Bílá smrt.

Byť jsme po přehledném dřevěném chodníku šli nedávno s kamarádkou, nyní se zde objevily nové překážky v podobě polámaných stromků. Druhý tábor se rozdělal v malém útulném přístřešku na křižovatce cest. Nyní se vybalily zásoby jídla k obědu. Jedlo, pilo, povídalo se a před námi zbýval poslední kousek zasněžené neznačené cesty.

Zkratkou přes Sedlovou loučku doputovala skupina poutníků k vytouženému cíli, u některých poprvé u jiných až počtvrté v tomto roce. Radovali se z konce cesty a  z Ježíška zírajícího na čerstvém seně. Na čtyři dny po narození vypadal zachovale ani se nechvěl zimou, ale nadšením, že vidí opět nějaké dvounohé šťastné bytosti naklánějící se nad ním s dárečky pro Jeho „drobečky „. Nejmladší člen výpravy neoplýval nadšením z déle trvajícího chladu a z věty, že se zde za rok opět setkáme.

Vraceli jsme se spěšně stejnou trasou, dohánějíc skupinku s trpící holčinou před námi. Ovšem nikde jsme je nezastihli. Tak rychle utíkali domů, do Hejnic, do chaloupky k náčelníkovi pořádající akce. Nakonec se všichni setkali nad Svazem, kde se výletníci rozloučili. Kdo chtěl mohl zajít na After párty do zmíněné chaloupky. Vánoční stromeček již nebyl přerostlý, cukroví výborné a teplé čaje podporovali odpočinkový spánek.

Za dvě hoďky jsme kráčeli ve tmě zkratkou na večerní spoj. Přicházeli jsme ke stavení, u něhož rozpustile pomrkávali dvě barevné světlušky. Psi se venčili na volno s pánem. Ten si nevšiml našeho čtyřnohého černého rváče a než se nadál byli v sobě. Plno jekotu, povelů a zbytečných příkazů přimělo přibíhajícího pánička odtrhnout svého rapla za flígr a odhodit ho dál do tmy.  Velký oddech byl cítit po celých Chatkách. Statečný Fido si až do vlaku neštěknul.

A my jsme tento rok, jakožto i minulé zaznamenali vše do podrobných detailů, pro generace mladších, zodpovědnějších a nestranných následníků kroniky přátel hor a přírody.