Jak jsme šli za sněhem!

Sobota:

První víkend v tomto roce jsme měli strávit na běžkách. Jenže pak se ozvala Rychnovanda, že by se šla projít a já se rozhodla, že vyvětrám zadek i ostatním členům bandy. Alespoň zkouknu terén na zítra. I za cenu toho, že A+A budou poněkud  nevrlí, jelikož jsem znenadání změnila plány.

Kvůli vyhovujícímu času nás všech, jsem musela běžet na bus přes půl Liberce. (Dobrá, prostě jsem vyhledala špatný spoj a díky upozornění  jsem naštěstí dorazila na správnou zastávku)

Uvnitř už se tetelili A+A se svými SKY a mamka.  Vystoupili jsme na Maliníku, odkud se lyžaři vrhli do náručí lesa a my dvě do tepla hospůdky. Pěkný začátek. Abych to vysvětlila:  Zde jsme přečkaly hodinové čekání na jablonecký autobus. Kompletní sraz na Prezidentský.  Načasováno jsme to měly skvěle. Sešly jsme do Béďova, nabraly třetí parťačku a pomalým krokem za houstnoucí chumelenice se blížily ke Královce. Konečně sníh!!!!!!!

A to už volali Hníčata. Už jsou skoro tady. Zledovatělá silnice jim nedovolila vyjet autem až nahoru, takže si kopec taky vyběhli. Honem dopít tu skvělou domácí višňovici….

Sakra, už jsou tady. Taky s dobrotou. Já dnes skromně jen s čajem.

A už nám hlásili, že potkali kolegyňku z práce, na kterou jsme též mysleli.

Běžkaři volali, že již nedorazí. Však mi trčeli stále na Královce. Cílová stanice v nedohlednu.

Ne, jen co jsme se vyblbli na zasněženém dětském hřišti, dopili višňovici, pokračovali jsme o chlup dále.

Na Prezidentský na nás čekal vynikající boršč, myslím, že proběhly i hranolky a …..

Krásně jsem se vyřádili v té troše sněhu, vyžebrali černé pytle, které jsme svými zadky ihned prodřeli a dojeli na cárech zpět do Béďova, kde se konaly noční závody.

Spousta závodníků, stany s občerstvením, reklamní stánky, dobrá nálada… Ten den nechybělo prostě nic.

Nasáli jsme nádhernou zimní atmosféru se vším všudy. Jojo, ještě, že jsme běžky odložila na zítra.

 

Neděle:

Ale těšila jsem se. Já jediná měla premiéru. Busem do Béďova. Společně jsme vystoupali k Buku, pak na Novou Louku a u Gregorova kříže jsme se rozhodli, že pojedeme ještě na zelňačku na Hřebínek.

Jelo se parádně. Dokonce i sluníčko vysvitlo, Černá Nisa zamrzlá, jen na závěr  Vladní cesta  zledovatělá. Nejmladšího to malinko otrávilo (mě taky),

ale jinak jsem byla šťastná. Doufám, že to letos nebyly poslední běžky!