Jak si pohmoždit zadek a zlikvidovat nohy!

Výprava z Hanychova na Výpřež, Kamenná vrata, Červený kámen, Mohylu letců a zpět do Hanychova.

Další z mnoha narychlo sjednaných výletíků. To je tak, když se v 10 hodin ráno ještě válíte, koukáte na Jizerskou padesátku a

zjistíte, že se vám ale vůbec nechce sedět celý den doma. Následuje tedy alespoň stovka viber pípnutí a vše je domluveno.

Rychnov může dorazit již v 11:40, ve 12 sedíme v tramvajce a rovnou pod Ještěd.  V zatáčkách přibržďuje zbytek, místo k parkování nalezeno a jde se.

Buchty pořád melou (to je dobře) a ani si nevšimnou, co  zrovna zdolali za prďák.

A už jsme na Výpřeži.  Vítá nás rodinka sněhuláků, ve stánku skupujeme turistické vizitky a statečně vyrážíme vstříct

dalším kopečkům.

Kamenná vrata z  křemence – okno vzniklo mrazovým zvětráváním.

Pokračujeme dále. Způsob si zvolí každý sám.  Po nohou či po zadku….

Po zadku je to podstatně rychlejší.

Další kopeček,…..fakt poslední,……. Červený kámen.

Kocháme se rychle,  neboť fičí jako kr…  Běžím zpět na rozcestí.

Tady se rozdělíme. Zjišťuji, že většina nezná Mohylu letců, ale  jim je to fuk a  vrací se stejnou cestou.

Jsme tři dobrovolníci a vracíme se na Výpřež oklikou.

 

Co se dá, sjedeme po zadku. Někde je to ale zleďovatělé. No, ještě kousek sjedu, …tak ještě kousek..

Z Výpřeže letíme jako vítr, abychom se stihli vrátit  za světla. Něčí boty zlobí, tlačí na nehet, asi upadne,

za chvíli zčerná a upadne i malíček….no co, je nejmenší,….běžíme dál…..

Čelovku nikdo nemá, páč A+A se válí bůhvíkde, ale i tak je cesta k tramvajce nalezena.

Hůře se však hledá auto. ( Ach ty zkratky, hahahaha) Tak příště!!!!!

Byla to krásná prochajda, ale ty kousky na svém zadku cítím ještě teď. Jo a malíček neodpadl.