Jarní výlet do Lužických hor – na Zlatý vrch a Studenec

Koronavirus se úspěšně zabydlel v našich myslích, o čemž svědčil neustálý proud informací odevšad. Nařízení se o volném pohybu se zpřísnila, nošení roušek zůstalo, aspoň naděje snižování rychlosti nakažených se zpomalovala a nám se chtělo jet autem někam do přírody. Kam? Do Lužických hor k České Kamenici. Tentokrát to riskla i kamarádka z Rychnova toužící zajít si do přírody a vypustit páru…

Ve třech v autě se psem to ještě jde. Ten se choval nanejvýš zodpovědně ke svému hostu na sedadle. Stejnou trasou přes Svor, Kytlici a Mlýny jsme dojeli na rozcestí Křížový Buk, u níž již parkovalo vozidlo. Hurá nejsme v tom sami. Pravda odpoledne zde parkovalo mnoho aut. Jarní svěží vzduch nás ovanul spolu se smrkovou pryskyřicí pokácených kůrovcových stromů. Nadšeně jsme vzorně vyrazili s připravenými rouškami k hledání nedalekého vodopádu Pod Širokým kopcem. Procházeli jsme kolem těžařů a pak rovnou za nosem pasekou s malými smrčky k potoku. Dostat se k němu bylo trošku krkolomné, nicméně nakonec se ukázal ve stráni minivodopádek i se zbytky sněhu.

Po červené se pokračovalo obejitím vrchu Malý Javorník a před námi se objevila rozsáhlá pastvina s odbočkou s pomníčkem k památce padlých v bitvě pod Studencem v r. 1757 mezi pruskými a habsburskými vojsky.  Nás hlavně zaujal podivně vytěžený vrch s názvem Zlatý.

Nacházely se tu stejné kamenné varhany jak Panské skále jen mohutnější a s výstupem na výhled. Tam jsme se zpocení vyškrábali. Odměnou nám byl nádherný rozhled do všech směrů. I psovi se tady zalíbilo, neboť se v něm probudili hrabošské pudy…

Následoval přesun na protější vrch Studenec s kovovou vyhlídkou. Nejdříve jsme na kamenném poli posvačili dobrého jídla,

prozkoumali daleký obzor s vrškem Výhledy, Klíčem a vzdálenými Jizerkami.

Ostatně všechny okolní kopce čedičového původu na jaře méně zarostlé, vznikly díky sopečné činnosti.

Zírali jsme na turistu na horském kole, který to vítězně vydřel až k rozhledně. Železná věž tvořená devadesáti schody na každém z nichž bylo jméno firmy nebo přispěvatele na obnovení r. 2009. Měli jsme štěstí na na roční období, protože v létě se zalistěnými stromy odtud mnoho neuvidíte.

Slunce tak nádherně hřálo a pastviny lákaly k zastavení s odpočinkem. Ten jsme si nechali na závěr výletu, když jsme se okruhem vrátili zpět k Buku. Vybrali jsme si na louce místo k válení na sluníčku. Jen ten pes to pořád nemohl pochopit a místo, aby se válel na louce s mravenci se raději chtěl válet s naší kamarádkou z Rychnova. Jo, jaro začalo…