Tradiční výlet na Vánoční louku

Již po třetí se parta nadšenců vydala na Vánoční louku v Jizerkách v sobotu před Vánocemi v docela hojném počtu.

V Liberci zatažené nebe šedivák nejhorší, ovšem v Hejnicích a horách zářilo sluníčko jako na jaře. Ve vyšších polohách bylo trošku pocukrováno, trošku zimička,

ale do táhnoucího stoupání od Svazu přes vodopády až ke Žďárku jsme se všichni spokojeně zahřáli.

V sedle Holubníku na odpočívadle jsme posvačili napečené cukroví, vánočku a jiné dobroty. Málem jsme se na delší dobu rozseděli, naštěstí nás vysvobodili mladí skautíci, jdoucí si také odpočinout.

Namrzlé stromy připomínaly počínající zimní období mezi nimiž jsme kráčeli k vytouženým jesličkám.

S překvapením se zjistilo, že na jaře bude nutná oprava a možná přemístění  o pár metrů dále na pevnější odumřelý strom. Pěvci zazpívali, připili na Ježíška a náčelníka napadlo ukázat nám jezírka na nedaleké louce.

Vydali jsme se tedy výsekem kolem pomníčku Simona na cestu k Černé hoře. Od ní se hledala jezírka. Bohužel, nepovedlo se, neboť v zasněženém terénu se moc dobře nehledá. Já osobně v po kotníky měkkém sněhu boty docela promočil. Kamarádka našla něco zmrzlého, jenže ta pravá jezírka se nacházela jinde.

Starší dvojice se od nás oddělila spěchajíc na vlak do Josefova dolu. My ostatní jsme si šli užít namrzlé cesty po dřevěném chodníku po žluté značce.

Kluzkou trasu jsme zvládli bez sklouznutí, se štěstím.

Nazpět se se putovalo schůdnější cestou kolem Galerie než podél vodopádů. Po západu slunce jsme došlapali do chaloupky, kde se ženské trio po chvíli účastnilo otužovačky v řece, byť se nejdříve nahřálo ve vodní lázni ve vaně.

Snad se našich děvčat Covid zalekne.
Kouzelné slunečné ráno přivítalo Ferdinandov v mrazivém rozmaru, kdy ani zvířata nevylezla, raději zůstala doma v pelíšku, za to fotografie přelévajících oblak přes hory do údolí, ta se povedla.