Na běžkách ze Smědavy na Jizerku a zpět aneb smůla se lepí na paty

Tolik se nám zalíbilo běžkování na Smědavě až jsme se na ni vypravili autem v dubnovou sobotu. Sněhu je tady stále dost, kvalita nám vyhovuje, proč tedy nevyužít příležitosti. Osobně jsem měl domluveno, že se vydáme do těchto míst příští den, protože pro dnešek byl přichystán pěší výlet, ale většina zvolila jinak. Hodně mne to mrzelo, neboť jednak již dlouho absentovala dcerka a těšila se na výlet a za druhé naše nová členka touto změnou si vybrala jinou aktivitu s rodinou. Tím pádem se uvolnilo místo v autě a nastoupit musel mlaďas k protáhnutí svých líných údů. Počasí nic moc, oblačno s nepříjemným větříkem a nadcházejícím mrholením. Na Smědavě plno aut, tak moc se lidé těšili na víkend.

Sníh kupodivu pevně držel, místy byla zledovatělá neupravená trať, ale běžkovat se dalo. Asfaltka se vyskytla jen dvou místech. První při přechodu mostu k muzeu na Jizerce a o kus dále silnice protínající osadu. Teploměr ukazoval 4 stupně, což při pohybu nevadilo.

U muzea na Jizerce u zdi na lavici jsme obědvali vlastní zásoby. Zde poprvé krápalo z nebe troška vody.

Kluci si uvařili na vařiči čínskou polévku a zbytkem vody zalili hrníčky na kávu.

Když už jsme cítili chlad i v nás, obuli jsme si běžky a okruh pokračoval k bunkru od něhož stoupáním k vyhlídce na přehradu Souš.

Zde začali smolné trampoty oblíbené rodinky. Vyhlídka je umístěna na přístupném zasněženém skalnatém vršku. Mlaďas se chtěl předvést a snažil se s prknama sjet strmější úsek. Běžky však podklouzly a mládenec s sebou švihnul. Taťka mu šel pomoc, ale podkluz se opakoval. Pouze s tou výjimkou, že si při pádu zlomil hůlku.

Naštěstí mu nečinilo problémy odrážet se o jedné holi, byť nás čekala cest vesměs z kopce. Na magistrále pod Černým vrchem je u cesty domeček. U něho jsme zvolili odpočinek na WC. Při tom jsme zjistili, že synek má ulomenou část vázání na jedné lyži. Taťka srovnal vázání na sílu a hošík musel opatrně klouzat po sněhu až k autu. Na parkovišti vysunul nohu z běžecké boty, která pevně vězela na lyži. Následoval odjezd z poloprázdného parkoviště. Kamarádka toho neměla dost a jak byla ve formě uprosila nás k zastávce u Šolcova rybníku. Samozřejmě důvod byl jasný.

Osvěžení v rybníce. Sám jsem se zdráhal, ale nekazil jsem partu a smočil se též. Mladík odvážně po pás, aby držel krok s námi. Ledová voda studila ještě v autě…