
Putování Šluknovským výběžkem
Na nedělní květnový den jsme se chystali s přesvědčením krásného výletu za teplého téměř letního počasí na trasu Šluknovským výběžkem dlouhou 14 km. Všechno vyšlo dle očekávání. V obvyklé sestavě vykročila parta ze zastávky Zahrady u Rumburka za prvním cílem rozhlednou na Vlčí hoře.
Já jako jediný měl na zádech velký batoh pro uvyknutí zádům na příští větší několikadenní cestování v následujícím prodlouženém víkendu. Ostatní pohodička 20litrové batůžky. Zhruba po kilometru se za vsí objevila nějaká větší louže s vodníkem. Teplý větřík někomu vnuknul nápad k osvěžení v rybníce, aniž by si představil, co nás ještě čeká. Se zdráháním všichni souhlasili, byť s tím nikdo nepočítal a nevzal si sezónní plavky.
Studená voda se dala vydržet, kdo chtěl zahřál se běháním po louce při hře na bábu. Zelený vodník sedící na vrbě se musel hodně divit, jaké víly se mu prohánějí v rajónu.
Po sportovním přeskakování přes překážku do kotoulu se děcka unavila a konečně se rozhodla jít dále v cestě na rozhlednu. Parta se zastavila u studánky Veronika nejen pro doplnění vody.
Ženy byly velmi nadšené z hranolových kůlů vyčnívající jako paprsky, na nichž si různě sedaly a pózovaly. Při výstupu na Vlčí horu si Vláďa, Šárka, Štěpa chtěli vyzkoušet chůzi na boso, odhodili boty a šlapali k vrcholu. Krásný rozhled nám poskytla rozhledna na Vlčí hoře.
Info z netu:
Rozhledna stojí na vrcholu vulkanického původu tvořeného čedičem a magnetovcem, který je zde značně obsažen a vychyluje střelku kompasu až o 40 stupňů. 65 vnitřních schodů vás zavede 19 metrů vysoko, odkud spatříte výhled na České a Saské Švýcarsko, Lužické hory, Labské pískovce i Krušné hory. Dodám ještě Ještěd, Smrk, Jizerské hory. Cesta je ideální pro pěší i horské kolo.

Pokochali jsme se a sestupovali při hudbě s kreativními pohyby. Těšilo mne, že mají všichni dost sil ani ne v polovině trasy. Vnikli jsme na území Labských pískovců a já se nestačil divit, co to s lidmi dělá. Dobrá nálada se nás držela ke Křížovému vrchu s kaplí Božího hrobu.
Zastavení křížové cesty nás za vedra dovedlo do obce Brtníky.
Procházeli jsme rozsáhlým krajem vrchovin s loukami plných ovcí, koz, otylých krav, které líně přežvykovaly hledíc na pocestné jak putují dále na sever.
V polovině výletu jsem určil místo k odpočinku na louce poblíž křižovatky s jakousi moderní napodobeninou menhiru. Rozprostřela se plachta, na niž se obědvalo a po sléze trávilo, vlastně slunilo. Silné sluneční jarní paprsky některým ožehly nechráněná místa dočervena aniž si toho všimli.

Druhou části trasy nás stále doprovázela červená turistická značka vedoucí do Šluknova.
Stručně co se událo:
Na vrchu Hrazený jsme se zapsali do návštěvní knihy, Štěpánek neúspěšně zkoušel chvilku nemluvit, v obci Kunratice nás v arboretu uvítala zavřená brána arboreta, za Čítkovým mlýnem si skupina namočila rozpálené nohy v potůčku,
prošli jsme okolo zchátralých kdysi nejvyhledávanějších lázní v širokém okolí, stáli jsme ve Šluknově před nádražím neb měl vlak výluku.
Dosedli jsme každý samostatně na místa v autobuse , vyhlížejíc odpočinek po náročném pochodu. Také jsem o tom uvažoval, přemohl jsem se, schoval mobil za síťku na sedadle a pozoroval neznámou krajinu, jíž jsme projížděli. Přestupovalo se v Novém Boru do vlaku na Českou Lípu. Spokojeně jsem seděl vedle našeho mladíka, než jsem se začal ošívat a shánět po telefonu. Kamarádka mne prozváněla, ovšem nic se nevyzvánělo. Pak mne to napadlo. Zůstal v buse v síťce. Naštěstí ho řidič čekající na další cestující objevil a domluvil se se mnou na vyzvednutí v Boru. Rozloučil jsem se s partou a za dvacet minut pádil motorákem zpět. Poděkoval jsem za záchranu mobilu řidiči a přemýšlel jak nejrychleji do Liberce. Nejvýhodněji se jevila trasa busem do České Lípy a vlakem domů. To jsem ještě nic nevěděl o noční výluce v Křížanech. Domů jsem dopajdal před desátou. V nohách přes dvacet kilometrů s testovací zátěží na zádech a mohl jsem být rád, jak vše dobře dopadlo.

















