Expedice po cestě Kasperovy smrti
Dva členové party Hic dostali pozvání na expedici po staré svážné cestě Kasperovy smrti, která vedla nad Ferdinandovem u Hejnic a procházela až na skalní masív Krásná Máří.
Kdysi dávno chudí lidé živící se svozem dřeva pomocí saní nezvládli řízení a masa kulatin je rozmačkala či jinak zabila, jeden z nich jmenoval se Kasper. Mnoho křížků nachází se v této oblasti na jejich památku a připomínku dramatických okamžiků tehdejšího života. Naše výprava omezená kvůli ochraně přírody co do počtu lidí, měla průvodce ze slavného Spolku Patron, jenž nám vyprávěl různé události během náročného výstupu neprostupným lesem.
Trasa začínala z Ferdinandova odkud se šest zvědavců vydalo na dobrodružství jizerských bučin. Kříž sebevraha,
který lpěl na movitém majetku tak silně, že se oběsil v roce 1945 pro nucené odsunutí a to samé další člověk o tři roky později po znárodňování. Vyprávění nám barvitě ukázalo tehdejší těžký život na drsném severu. Přišli jsme zkratkou na cestu , od níž jsme se po několika metrech odklonili do mlází s čerstvou zelení.
Tady se skutečně parta odvážlivců pustila do mírného stoupání již málo rozeznatelné kamenné cesty,
postupně se zužující k vrcholu. Aby si většina dodala kuráže ,asi kvůli negativnímu brblání proti stoupání, na každém odpočinku se doplnil náladový deficit rumem z Božkova.
Přišli jsme na místo obklopené skalami mezi nimiž tekl potůček a protékal uměle postaveným krátkým tunýlkem.
Někdo z hecu navrhl prolézt tento nevelký asi tři metry dlouhý tunel. Když se to podařilo mne, všem se rozsvítila očička a zkusila také štěstí.
Všichni se na kolenou, pokorně shrbení, vodním tokem šťastně protáhli.
Stezička se téměř ztrácela, balvany se ztěžka překonávaly a my se blížili přes krásnou
místní přírodu s jarní čerstvou zelení k vrcholu naší cesty Krásné Máří.
Skalnatá vyhlídka slouží nyní k rozhledu návštěvníkům hor po frýdlantském výběžku.
Oběd ze svých zásob na takovém místě všem chutnal. Zpáteční cesta vedoucí po asfaltce s projíždějícími cyklisty nás zavedla k malým tůňkám potoka Velký Štolpich.
Zde se někteří odvážlivci ne jako většina, jež ponořili unavené nožky, avšak ve svém věku oni do naha svlečení celí do vody se nořící, odvahu a otužilost sami i nám dokázali. Ve Ferdinandově jsme si dali pozdní oběd. Pak již si pamatuji jen lesní divadlo hrající zvláštní původní hru o věrnosti mezi manžely na počest 100 let
povýšení obce Hejnice na město. Z vyhlídky Na Chatkách
se celá expedice sešla v cukrárně, kde bravurně ukončila výlet dortíky a zmrzkou.
Odjezdem z vlakové zastávky domů se skončilo 10 km neobyčejné dobrodružství jizerskou bučinou.
