Za nesmělými ledopády

To jednou v neděli si Šárka usmyslela, že když mrzlo, pak tálo a mrzlo, že přibudou za tak krátkou dobu rampouchy v její oblíbené destinaci u Lužických hor. Vzpomněla si na předloňský rok na ledopády u Brtníků, kdy málem zajeli Jardu při couvání a padali na zledovatělé cestě jako švestky. Vypravil jsem se  s nimi, abych zaznamenal jejich ledopády.
Zarazilo mne několik zvláštních skutečností:

Slunce svítící v Liberci, se zde na venkově kdesi ztratilo v mlhavém závoji zimy. Po příjezdu na bahnité parkoviště Šárka nikoho nezajela, natož aby jela do zákazu vjezdu. Žádné pády nebyly.

Žádné krásně zledovatělé stěny jsme neviděli. Jana si nazula dva nesmeky. Při výšlapu k jednomu rampouchu, Jana jeden nesmek

ztratila. Po chvíli našla. Všichni opatrně našlapovali jen malý Adámek lítal, nedbajíc zledovatělé komunikace. Při mé komunikaci o jeskyních mi opět nevěřili.

Šárka váhala nad rozhodnutím jít přes kopečky. Zina to rezolutně odmítla, na šplhání nebyla zvědavá! Marušce hole velmi pomohly.

Z parkoviště jsme vytlačili auto, ale Šárky nebylo. Krátká procházka vlastně ani nestála za zaznamenání.