Ve stopě z Polubného do Bedřichova

V sobotu po silném pátečním větru jsme si domluvili běžeckou stopu na Smědavě s Frýdlantskými. Kamarádka Dana přijela z Jablonce, aby se po delším čase opět viděla s Rudou a Maruškou. Porucha na lokomotivě ,však způsobila zpoždění vlaku přes 30 minut, což nedávalo možnost včasného dopoledního setkání. Obrátili jsme tedy směr a rozhodli se i přes výčitky nezúčastněné Šárky zajet si do stopy do Kořenova.

Krásné slunné počasí vybízelo k příjemnému běžkování z Horního Polubného až na Jizerku.

Výkonnostní sportovci využívají Knížecí cestu nad Souší, my zvolili trasu podél silnice kolem Václavíkovy studánky  na Jizerku.

Přivítal nás silný studený vítr, nezbývalo než sjet k Panskému domu a otočit to k bunkru.

Výšlap do kopce zahřál. Náš plán podívat se na Protrženou přehradu se úspěšně rýsoval. Zavzpomínali jsme na poslední návštěvu při projíždění těmito místy, neboť Šárka i Vláďa se na Jezdecké cestě vyváleli v hlubokém sněhu  a nedokázali se zvednout. To nyní nehrozilo. Vyjetá stopa držela lyže a člověk si mohl vychutnat tichého sjezdu zasněženou přírodou bez lidí.

U přehrady v kiosku jsme si objednali čočkovou polévku a teplý čaj, načež se  Dana rozhodla, že pojede napřed.

I přes významné sluneční paprsky, teplo ještě zdaleka nebylo.

Měli jsme s Vládíkem co dělat, abychom ji dohnali před Mariánskými boudami.

Kousek za nimi se s námi rozloučila a otočila běžky dolů na nádraží Josefův Důl.

Zbylá dvojice musela ještě uběhnout nejméně 15 km aby se ocitla v Bedřichově v oblíbené restauraci Dolina na dobrém standartním jídle.
Celkem jsme zajeli cca 30 km kolem 5 hodin. Fuj to byla dřina!