Dovolená na horách aneb když vítr stále silně fouká

Tato kratší dovolená při jarních prázdninách o třech nocích, naplánovaná v minulém roce, se uskutečnila v Horní Malé Úpě ve skromném penzionu Wigwam Geronimo, v němž jsme si užili spoustu legrace. Kdo – Aleš, Anežka, Natálka, Jaruška, Šárka, Vladimírek.  Sedmý člen  (Kuba) se na poslední chvíli omluvil z důvodu nemoci, přesto jsme využili dva pokoje. Šárka s Vláďou dojeli autem v odpoledních hodinách a zbytek si užíval meziměstské dopravy vlakem do Dvora Králového, autobusem do Trutnova, kam přijel o 7 minut později, díky pomalé jízdě za traktorem s hnojem. Návazný spoj na Pomezní Boudy tedy ujel a nám nezbylo než si dát bagáž s běžkami do úschovny na ČD a strávit dvě hodiny ve městě.

Cestou na náměstí si holky zablbly na dětském hřišti s moderními prvky jako trojhoupačka, malá trampolínka, otáčivé sedátko. Jaruška mezi mladá děvčata ihned zapadla, neboť přijíždějící hlídka Městské policie neshledala nic závažného.

Po focení na hlavním náměstí Trutnova se skupinka na radu místních přesunula na oběd do restaurace Jednička. Krom běžného jídla nás zaujala autonomní obsluha ve tvaru kočky s odkládacím pultem, jež dokázala reagovat na podněty hostů.

Po odjezdu z města nás informovala Šárka o vichřici na hřebenech hor, proto raději ani nevystoupili a čekali na nás. Autobus se trmácel zatáčkami po upravené silnici za deštivého počasí. Po slabé hodince jsme spatřili budovy na konečné zastávce Úpy. S vypětím sil musel člověk dát velký pozor, aby ho silný vítr neodklonil ze směru chůze.

Po chvilce hledání jsme se všichni shledali a dohodli si postup k chatě. U Wigwamu jsme se společně sešli za pár minut při stále nepříjemně dujícím větru s piercingem na tvářích s dešťových kapek.

Ubytovatelé ukázali naše dva pokoje vybavené skromně.

Jeden ten teplejší měl čtyři postele, většině se líbil chladnější s pěti místy na spaní.

Venkovní počasí nikoho nelákalo, nezbylo než si užít večer pod střechou hrami které známe. Anežka se odebrala do prázdného pokoje, protože si přivezla učení a chtěla mít aspoň nějaké úkoly z krku.

Parta to rozjela oblíbenými aktivitami, při níž nebyla nouze o vtipné momenty předvádějícího pouze mimicky za pomocí rukou i těla.

Nejvíce rozesmálo Jarušku, když zobrazovala pytel, Šárka naopak pohotově reagovala na moje neviditelné letadlo.

Vladimír se potil při sestavě úsloví. S přehledem na kartičky vyhrály Jarča se Šárkou. Další hra 1,1 2,2 se plácala po kolenou a vytleskávala dalšího hráče, hru všech účinkujících se slovy Šly tři opice do porodnice určitě znáte, následující hra čing čong ukončila den. Příběhy na dobrou noc jsem tentokrát nevymýšlel, ale přímo četl krátké povídky z knihy k zamyšlení. Moc jsem s tím nepochodil. Příští dny jsem se vrátil k osvědčenému vyprávění.
Po větrné noci se po snídani, kterou jsem já s Anežkou absolvoval u ubytovatelů, dohodl výlet na běžkách do Dolní Malé Úpy. Větrné počasí se postupně proměňovalo v polojasné až jasné za neustálého větru.

Stopa nebyla tak upravená jak jsme si zvykli z Jizerek. Možná již nepočítali se sezonou. Za to sjezdaři lyžovali na sjezdovkách vítr ne vítr.

V sedle lyžařského areálu U Kostela jsme si stihli zatancovat s běžkami na nohou, aby po natočení a předání na Instagram, tanečního klubu, získala Natálka v příštím týdnu první místo za choreografii.

Nějaké pády po sjezdu do obce se vyskytly, ale nestály za řeč.

Od kostela se parta neplánovaně rozdělila a objela si 3 kilometrový okruh Kraví hora s vyhlídkou na Sněžku. Pravda, Anežka běžky sejmula a kopec si vyšlápla.

Všichni se setkali v luxusní pusté restauraci Krmelec u Kraví hory, kde se ceny za polévku pohybovaly kolem 100 Kč… Pochopili jsme, proč zde jíme sami. Po odpočinku  se připravila zpáteční cesta přes Eliščino údolí. Běžky se musely sejmout, neboť stezka pro pěší  se vyznačovala prudkým úzkým klesáním. Z nejnižšího bodu potoka Černá voda, u něhož jsem předpokládal, že Šárka zajásá a hupne do vody, jsme vyšlapali svah až na původní neupravenou trasu Haida.

Odtud lesem to bylo k nám na chatu do dvou kilometrů.  Celkem se ušlo 10km.
Návrat se povedl brzy, proto se v odpoledních hodinách navštívila chata s pivovarem Trautenberk. Vzpomínám si na skvělou kopečkovou zmrzlinu, pro níž jsme spotřebovali 5 lžiček na jednu misku, aby si všichni necovidově ochutnali. Sám jsem si objednal ještě dvakrát. Pivo Trautenberk údajně nebylo špatné. Po návratu s vichrem v zádech jsme si zahráli hru čelovka, kde ten co hádal měl napsáno na listu papíru na čele např. osobnost, zvíře atd.

Po další velmi silné větrné noci se vyjasnilo hned ráno, což naznačovalo nádherný den. Před novým výletem se skupina zastavila v Info centru shlédnout nějaké suvenýry. Vystavovali tu krásné sáňky svážečů dřeva, letecký motor spadlého válečného letounu Junkers a hlavně Krakonoše.

Šárka zvolila stejnou trasu jako včera a navíc od kostela přímo dolů ke Spálenému mlýnu na hlavní silnici. Samozřejmě oslavil

se nádherný den štamprdlem, aby slunko svítilo dále.

Od mlýna okruhem na Červený vrch a zpět ke mlýnu. Někdo by si řekl, že jízda směrem dolů je snadná, ovšem na běžkách po rozježděné trati od skútru nic moc.

Natálka si narazila palec při pádu a tím rozhodla své ukončení běžkování. Jaruška ji doplnila pádem u závory.

Od zastávky u mlýna odjela s mamkou Jaruškou nahoru do chaty. Anežka statečně bojovala s prokluzujícíma běžkama při výstupu do kopce, aby se ujistila, že na to má. Před objezdem Červeného vrchu jsme se naobědvali v útulné malé restauraci Borůvka.

Jídlo se nabíralo  s hrnců kolik kdo chtěl. Výtečné borůvkové knedlíky, kuře s brambory a polévka bramboračka. Pivo Krakonoš nebo Moucha, já raději Pepsi. Od Borůvky se vykročilo pěšky na značenou stezku.

Krátký okruh jsme zdolali do tři čtvrtě hodiny i s prohlídkou skalní vyhlídky.

S kopce dolů nám uběhla cesta během pár minut. Dnešní výlet dlouhý 15 km se ujel za 5.30h

Odjeli jsme ze zastávky, přičemž nám Jaruška objednala na večer dvouhodinový bowling – kuželky. Vítr stále silný nepříjemný zde na hřebenech o to více prudký.

Na dráhu jsme vtrhli všici s touhou vyhrát. Porazit všech deset kuželek dalo zabrat, ale myslím, že se svým vystoupením můžu býti spokojen.

Šárka zvítězila 2x já jednou a dvě druhá místa. Vladimírek nás mocně dotahoval, ještě hrát dalších deset kol a vyhrál by.

Mladým děvčatům se nejednou povedlo jak vypadá  výhra deseti kuželek. A Jaruška? Možná, kdyby se soustředila na svůj výkon a nehanila moje umění, možná by se lépe umístila. Naštěstí to vzala jako trénink do budoucna.

Největší námahu nám způsobila zpáteční cesta na chatu, při níž jsme se všichni drželi před vichřicí a postupovali vpřed. Konec konců tu mají silnice široké a tak přetlačovaná s větrem skončilo naším vítězstvím.

Sobotní ráno po snídani mne a Anežku, po odlepení s parkoviště, zavezl Vladimír autem do Trutnova. Když jsme se dopravili na nádraží ve Dvoře Králové, objevilo se aplikaci vlaků zpoždění spoje Arriva. Amplion hlásal omluvu o zpoždění nejdříve 45 minut, pak 60, 70 minut až nakonec ohlásil, že spoj je zrušen kvůli neschopné lokomotivě. Žádný náhradní doprava nezavedena a my cestující musíme počkat na následný vlak, jedoucí po dvou hodinách. Usuďte sami, nejsou lepší tolik kritizované České dráhy…
Videoklip z našeho pobytu zde.